V sobotu 21. února se sešly  v Pelhřimově v sídle našeho sdružení tři „naše“ rodinky, které si vyhradily svůj sobotní čas k tomu, aby společně vytvořily mnoho nádherných věciček z bižuterie. Slečna Petra Codlová se statečně ujala nejen nákupu všeho potřebného materiálu, ale i toho, aby nás zasvětila do tajů lesklých korálků, pidikorálků, drátků a různých maličkých titěrností.

Od 10.00 hodin, kdy jsme se skoro všichni nadšeně vrhli do práce, až do 13.00 hodin, začaly na svět přicházet úžasné náušnice, náramky a náhrdelníky. Něco pro maminky, jen tak z lásky, něco pro tety k narozeninám, a něco si holčičky vyrobily i samo sebou jen tak  pro sebe, prostě pro radost.

Někteří z přítomných se neúčastnili výtvarných dílen, ne proto, že by je to nebavilo, ale protože dostali od právě vznikající Asociace náhradních rodin velmi nelehký úkol. Museli tedy tomu věnovat trochu času, a tak se spojilo příjemné s užitečným, děti vyráběly a Klára, Petr, Aleš a Monika seděli společně u stolu a tvořili návrh stanov a koncepci struktury celé Asociace, což byl a je  docela oříšek (viz poslední foto ve fotogalerii z výroby šperků).

Jak se které výrobky povedly, se můžete podívat v naší fotogalerii.

Slečně Petře tímto strašně moc děkujeme za všechnu její starost a péči, kterou našim dětem, potažmo našemu sdružení, věnovala. Vzhledem k tomu, že sdružení v tuto chvíli nemá zpracovaný a podaný žádný grant na volno časové aktivity, byla práce a věnovaný čas Petry, oceněn pouze slovy díků, úsměvy dětí a nádhernými výrobky, které na závěr ozdobily krčky přítomných maminek. Petro, mnohokrát Ti, i prostřednictvím těchto stránek, děkujeme. Byla jsi úžasná !!

[Show as slideshow]

V pátek dne 13. února 2009 proběhlo v Praze setkání náhradních rodičů se záměrem založit asociaci náhradních rodin v České republice. Paní Klára Hesounová, která celou tuto akci iniciovala – maminka vlastních i přijatých dětí a kromě jiného i členka našeho sdružení, nás informovala o potřebnosti asociace, jejích možnostech a případných cílech. Paní PhDr. Marika Kerekešová, jež stojí ve vedení takové to asociace na Slovensku, nás seznámila s náplní jejich práce, s tím, čeho už dosáhli a o co nadále usilují.

Účastníci se jednohlasně postavili za založení asociace, shodli se na cílech a zvolili si přípravný výbor v počtu sedmi lidí z různých krajů republiky, na kterém teď leží vytvoření návrhu stanov a příprava ustanovující schůze. Předběžně se tato plánuje na polovinu dubna 2009.

Založení Asociace náhradních rodin, setkání v Praze a připravované setkání v Brně si vzalo pod patronát informační centrum Mikuláš,.o.p.s., které je velmi nakloněno problematice NRP v České republice. Za vše, co pro nás dělají jim mnohokrát děkujeme, bez jejich pomoci by toto všechno bylo podstatně složitější.

Bližší informace naleznete na www.anrcr.cz a diskutovat s jinými náhradními rodiči můžete na fóru www.forumnr.cz

Od podzimu roku 2008 do jara roku 2009 se scházela parta dětí i se svými rodiči v tělocvičně v Základní škole v Havlíčkově Brodě při výcviku na horolezecké stěně. Náš oblíbený instruktor Michal z firmy Extrém sport musel mít oči prostě všude, neboť naše neposedné děti hned visely na lanech až u stropu a hned zase šplhaly na malé stěně bez jakéhokoliv zajištění, sice pod nimi byla vždycky velmi tlustá matrace, ale znáte to člověk nikdy neví

Podzim se přehoupl do zimy a zima do jara. Přišel poslední den, kdy se nejen rozdělovaly čokoládové ceny za účast na výcviku, ale hlavně se prověřovaly dovednosti a um nás všech. Když říkám všech, tak myslím opravdu všech. A tak velmi nespravedlivě byly v poslední den vyzvány i přihlížející maminky, aby si spolu daly závody, která rychleji vyleze po „malé“ stěně až nahoru. Uf, tedy řeknu Vám, že to byla snad jediná chvíle, kdy jsem si pochvalovala to, že mám pravou ruku v ortéze a nemohu nic dělat. A proč to bylo nespravedlivé ? No protože to nám nikdo neřekl a my se na to vůbec nepřipravily (my si totiž vždycky jenom na lavičkách povídaly). Zvítězila maminka Petra, druhá byla maminka Majka.

Děcka maminkám fandily, tatínkové povzbuzovali. Tatínek Martin bohužel neviděl svou ženu v akci, protože poprvé za celou dobu nemohl být přítomen. Kdyby však výkon své ženy viděl, byl by velmi překvapen. „Martine, pozor na to, ve tvé ženě se skrývá velký talent „.

V pondělí dne 9. února 2009 proběhlo jedno z těch pěkných a velmi užitečných setkání náhradních rodičů a jejich dětí. Tentokrát se v Mateřském centru sešlo 5 rodin. Sedm dospělých si povídalo při kávě, čaji a domácím pečivu o radostech a trápeních, které prožívá každá rodina, ať už ta, která vychovává „jen“ své biologické děti nebo ta pěstounská, která se stará o děti své i přijaté. Starosti se nevyhýbají nikomu, to je pravda, ale právě to, že se máte s kým o ně podělit Vám mnohdy moc pomůže. Kdo nejlépe pochopí Váš problém je ten, kdo sám tím prošel či právě prochází. To jsou důvody, proč se pěstouni spolu schází na klubových setkáních a tam spolu mluví, potěšují se, radí si, dodávají si sílu a odvahu.  Někdy však stačí jen a  jen vyslechnout a příště se zeptat, jak jste obstál, jak to dopadlo, jaké jste našel řešení pro svůj problém i to je pomoc.

Pět rodin si sebou přivedlo deset dětí různých věkových kategorií. Pro ty bylo jednoznačně nejlepší místo v herně plné hraček, balónků a kamarádů. I děti potřebují být spolu, hrát si, ale i něco tvořit a při tom si povídat. Další setkání se už plánuje na začátek, ale i konec března. (viz další informace v sekci připravujeme)

Dnes 6. února 2009 byla naše pokladnička, určená pro veřejnou sbírku, poprvé představena veřejnosti. Po všech peripetiích, které s sebou přineslo nejen samotné povolení této sbírky, ale i výroba celého stojanu, jsme dnes v dopoledních hodinách nechali „úřady “ zapečetit zámeček na pokladničce, sepsali o tom všem protokol a pak odnesli celý stojan i s pokladničkou na zdravotní středisko v Nové Cerekvi, kde nám ji Pharm. Jindřich Pelíšek dovolil umístit ve své lékárně.

Tímto jsme tedy zahájili veřejnou sbírku ve prospěch našeho sdružení. Výtěžek sbírky bude použit na podporu sdružování a vzdělávání rodin zapojených do náhradní rodinné péče. Motto, které nese panel umístěný pod pokladničkou zní: “ Domov to je rodina “ , s čímž zajisté musíme všichni jenom souhlasit.

Pokladničce přejeme, aby ji potkávali jen štědří lidé, kteří vědí nebo si umí představit, že práce pěstounů není jednoduchá a měli natolik nakloněná srdce k takovým to rodinám, že je dokáží podpořit i finančně. Pokud si dobře přečtou naše letáčky nebo plán činnosti na webových stránkách, musí vidět a cítit, že vše se snažíme dělat pro děti a pro rodiny, kde tyto děti našly svůj domov, našly mámu a tátu a mnohdy i sourozence, kamarády a další lidi, kteří se jim snaží pomáhat.