V sobotu 31.října 2009 se náš sportovní klub společně sešel  při práci na dvoře u Dietrichových v Nové Cerekvi. Je pravdou, že nás mnoho nebylo, ale práce se udělalo hodně moc i tak. Podpořit nás přijel z Třebíče Karel se synem Jakubem, a tak veškerá práce nezbyla jenom na nás. Karle a Jakube, děkujeme Vám za Váš čas, za Vaší ochotu a za příjemné popovídání a povzbuzení k další práci nejen pro sdružení, ale i v rodině.

Chlapi se nejprve vrhli na opravu plastových lodí, což byla fakt práce náročná, neboť museli vymyslet technologii, jak vůbec a hlavně čím plast zatavit. Povedlo se, chlapi jsou prostě koumáci a šikulkové. Karel s Alešem se věnovali i vozíku na lodě, který sice není majetkem sdružení, ale utrpěl častým používáním takové rozsáhlé škody, že bylo potřeba zaměřit se i na něj. Laminátové lodě jsme se nakonec rozhodli opravit až na jaře za teplejšího počasí, neboť tato práce potřebuje lepší klimatické podmínky, prostě potřebuje teplo a to v sobotu tedy vážně nebylo.

Akce byla  částečně finančně pokryta díky příspěvku z Fondu Vysočiny, i tak jsme se však museli i my, řádní členové, finančně na této akci, byť byla veskrze pracovní, podílet  Oběd byl připraven na grilu, kteréh s s vervou sobě vlastní ujal Leszek a klobásky pod jeho péčí jen růžověly a červenaly.

Čaj a káva zahřály a něco sladkého nás povzbudilo k další práci.

Když skončila oprava lodí a vozíku, zbyl čas i na malou podzimní vycházku do nedaleké třešňovky. Při takovýchto akcích poznáte kamarády. Nenechají Vás nikdy ve štychu, vždycky se snaží pomoci a Karel s Jakubem jsou toho živým důkazem. Karel mnoho let pracoval ve „výchovňáku“, proto s ním rádi konzultujeme výchovné problémy některých našich dětí. Nedávno mne překvapila jedna maminka, která říkala, že jsme oba s Alešem takový vzorný rodiče, kteří nemají s dětmi žádné problémy. Vážení, zdání klame, nejsme tak úžasní a máme problémy, ale snažíme se je řešit a rozhodně nepodléhat ani skepsi ani negativismu a to je asi ten důvod, proč si lidé myslí, že nemáme žádné problémy. Můžeme Vás všechny ujistit, že jsme úplně obyčejní lidé, manželé a rodiče jako Vy všichni. Karel je nám svědkem.  Viď, Kájo ??

Po předchozí domluvě u nás oba chlapi zůstali ze soboty na neděli spát, proto chtěli využít společný čas ještě k nějaké další práci, a tak dlouho do pozdních večerních hodin a ještě i celé sobotní dopoledne věnovali svařovaní a broušení stojanů pod tři poslední pokladny na veřejnou sbírku. Pokud totiž veřejná sbírka má mít nějaký smysl, musí být pokladniček více než jedna či dvě. Pokud budeme mít dost pokladniček, bude  záležet na koordinátorech, jak se o ně budou starat, ale to je už zase věc jiná. Veřejná sbírka ve prospěch sdružení, to jsou penízky na činnost celého sdružení, které nemusíme nutně dávat ze svých vlastních rodinných, často velmi našponovaných, rozpočtů. Tak díky chlapi, že jste to zase posunuli o kus dál a když už jsem na to tady zavedla řeč, tak děkuji i všem koordinátorům, kteří se semnou dobrovolně podílejí na práci kolem veřejné sbírky.

V týdnu, který předcházel plánovanému pěšímu výletu za Hamroněm se počasí snad zbláznilo a po celé republice začal padat sníh, který způsobil mnohde kalamitní stav (i my měli ještě jablka na zahradě na stromech), proto jsme operativně pěší výlet zrušili a vymysleli pro účastníky na sobotu 17.10.2009 náhradní program.

Dohodly jsme se s koordinátorkou bystřického klubu, že místo Hamroně uděláme sportovní setkání v tělocvičně jejich místního Orla, kde mají senzační zázemí pro svou klubovou činnost. Na setkání přijelo 8 dospělých a 21 dětí. Maminka Marcela s tatínkem Daliborem nám obětavě, za což jim všichni hrozně moc děkujeme, připravili úplně úžasný guláš z hovězího masa s knedlíkem a s chlebem. Oběd proběhl za tichého mlaskání všech dětí i dospělých.

Sportovní setkání bylo úspěšné, 21 dětí soutěžilo jako o život, čtyři družstva, malí, velcí, rychlí, pomalí – rodiče povzbuzovali, Aleš běhal tentokrát s foťákem a Monika si lámala hlavu s tím, jak to nakonec všechno vyhodnotí. Kdo byl nejrychejší ? Kdo snad nejpomalejší ? To opravdu nešlo, nakonec rozhodla jako král Šalamoun, zvítězili všichni. Nikdo nebyl líný, nikdo nefrfňal, všichni se v rámci svých sil a dovedností snažili, proto bonbóny a žvýkačky dostali úplně všichni.

Rodiče si rádi spolu popovídali a jistě měli krásný, příjemný čas. Nikomu z nich určitě nepřišlo, že by to byl promarněný čas.