Sobota 20. června 2009. Krásné ráno, ptáci vítají nový den a nádraží v Jindřichově Hradci je plné rodin. Nejen těch našich rodin, protože na výlet úzkokolejkou a parní lokomotivou s otevřenými vagóny se dnešního dne vypravilo se svými dětmi hodně rodičů. Pohled na kouřící a syčící lokomotivy, které pyšně stojí vypulírované na svých kolejích je přímo uchvacující, což dokazují mnohé z přiložených fotografií, které v převážné většině pořídil Kryštof, nejmladší dospělák celé výpravy.

Lokomotiva netrpělivě vyčkává povelu výpravčího, ten píská a vlak se dává do těžkopádného pohybu, no Pendolino to není (to vyzkoušíme zase příště Patričku). Mašina projíždí lesy, notně kouří, notně hvízdá, ale děti a mnozí z jejich rodičů jsou nadšení skvělým nápadem na takový to výlet. V Blažejově se nám ani nechtělo z vláčku vystupovat, ale rytíř Petr nás v nedalekých lesích již netrpělivě očekává, a proto je nutno spěchat za ním. Munici neseme na zádech, odvahu v srdcích. Nikdo nám předem nehlásil, že budeme muset zdolat „šílený kopec“, abychom nahoře na něm vpadli přímo do spárů loupeživého bandity Leška, Martina, Michala a divoženek Lucky, Denisy a Bětky. Jejich nohsledové, Tomáš, Patrik, Eliska, Ivetka, Toník, Věrka, Samík, Honzík, ….. kují pikle, jak přepadnout hodného unaveného rytíře Petra ke kterému na návštěvu přijeli z dalekých krajů další členové šlechtických rodin z rodu Havelků, Měkutů či Hesounů, Bláhových a ze slavného rodu Filipi.

Přepadení naplánovali a uskutečnili v síle nevídané a odpor šlechticů byl v brzku přemožen silou nevídanou. Mnoho unavených a zemdlených zůstalo po urputném boji těžce oddychovat na hradbách zříceniny a pak se z dáli ozvalo : “ Tak hola, vstávejte rodiče, dáme si to snad ještě jednou, ne ?? “ Těžce se tedy všichni ti čtyřicátníci zvedli z trávy, ohýbali své hřbety pro munici, jež přilétla (a nezasáhla je) z nepřátelského ležení a s výkřikem : “ Huráááá !!!“ se jali vybojovat alespoň kousek své cti zpět. Výsledek bitvy ? Raději to nechtějte vědět, říká se: “ Sláva a čest poraženým .“ Kdo byl poražen a kdo zvítězil si musíte domyslet sami. Konec boje však znamenal i to, že bylo potřeba vyslat sběrače vypálené munice, aby byla posbírána a uklizena zpět do batohů – to jsme náležitě odměnili sladkou a dobrou odměnou a rozdáním krásných knížek, které jsme v minulém roce pro sdružení obdrželi jako dar od o.s. Dobrý skutek.

Cesta však vedla dál, dál podél Hamerského potoka, krásným tichým zeleným Jindřišským údolím. Rytíř Petr sundal svou rytířskou zbroj a vyměnil tuto profesi za profesi dokonalého průvodce chráněným územím. Síťka na jeho rameni signalizovala, už při jeho příchodu k vlaku, že budeme účastni i nějakého toho lovu, a tak všichni, kdo došli až k nádherné tůňce zarostlé rákosím, mohli sledovat s jakou zručností odchytil zeleného a hnědého skokana, o kterých nám potom poutavě vyprávěl. Jeho otevřená dlaň skrývala i jedno strašidelné, mrňavé a dosti ošklivé zvířátko, které jsme měli sami poznat a pojmenovat. Asi až na potřetí se nám povedlo určit jeho původ – byla to dravá larva vážky, brrr (snad už do rybníčka nikdy nevlezu jen tak v plavkách, už jen v brnění či raději v neoprénu).

Cesta necesta nás neomylně směřovala k hospůdce v Jindřiši, kde nám pan hostinský přichystal nemálo pochoutek jako odměnu pro ty, kteří se dobrovolně vydali na tento nádherný sobotní výlet.  Je pravda, že chvílemi byla cesta samé bláto po předchozích vydatných deštích, ale zase ho nebylo tolik, aby to i kočárek,  s nejmenším účastníkem, Rozárkou, aby to nezdolal. Malá Karolínka, druhá nejmenší princezna této výpravy za dobrodružstvím na to šla o něco chytřeji a osedlala doma ve své stáji toho nejlepšího koně a celou dobu se pak pohodlně vezla v jeho sedle (dokonce i čas od času dobře pochrupávala, což koník ani nezaregistroval).

Diplomy byly rozdány, jídlo snědeno, pití vypito, zmrzliny vychutnány a nás čekalo ještě pár kilometrů k našim železným ořům. Děti statečně šly tam, kam rodiče ukazovali, ale ve chvíli, kdy se na pasece objevila modrofialová záplava borůvek nemohly odolat a museli jsme dát nucenou pauzu. Tam si libovali všichni ti rodiče, kteří měli s sebou více svých ratolestí, což pak dokazovaly svým dobře „vybarveným “ jazykem a čistými dlaněmi. Celou dobu nám svítilo sluníčko tak, abychom nepociťovali ani zimu ani horko, den byl stvořený pro pěší výlet i s malými dětmi. A když se objevila, v zákrutu silnice, pár kilometrů před městem, zelená loučka, zanechali tam muži své zmožené ženy a své neunavitelné děti a vydali se indiánským krokem do nedalekého města pro dopravní prostředky. Budete nám věřit, když řekneme, že se sluníčko po nasednutí do přistavených aut,  začalo pomalu schovávat za mračna ?? Věřte, nevěřte. Ale co nám věřte určitě, je to, že jste udělali chybu, když jste s námi nejeli. Byl to, i díky rytíři Petrovi a jeho rodině, super výlet, za což jim mnohokrát děkujeme. Všem účastníkům pak děkujeme za vytvoření naprosto pohodové a idylické skupiny, která si celou cestu znamenitě rozumněla. Za pohodu vděčíme i dobrému počasí šitému přímo nám na míru. Děkujeme !!

[Show as slideshow]

Sobota 6.června 2009.  Předpověď počasí nám hlásí déšť na celém území naší republiky. Den dětí na hřišti v Nové Cerekvi je letos již potřetí. První rok byla zima, děti běhaly v čepicích a bundách, tři týdny před Dětským dnem ještě ležel na polích sníh a všude bylo ukrutné bláto. Druhý rok byl naopak ukrutně horký a museli jsme přivalit doprostřed hřiště bazének, abychom děti mohly zchladit. Jak tedy bude letos ? Přihlášených rodin je poměrně málo oproti minulým rokům, ale organizátoři nejsou zvyklí zoufat, ba naopak, jsou zvyklí doufat. Doufat v to, že bude hezky, i když předpověď počasí hlásí pravý opak a doufat i v to, že se dětem zase, tady u nás, bude líbit. Pro jistotu jsme nachystali i náhradní program, takový plán B. V místní základní škole se dá taky dobře sportovat a vedle tělocvičny, v družině, by se dal promítnout i nějaký ten hezký film na DVD, káva a čaj pro rodiče se tam dá uvařit také.

Ráno se probouzí Nová Cerekev do příjemného počasí. Sluníčko pomalu vylézá.  Stany, lavice, stoly a trampolína stojí. Oheň hoří. Voda na kávu se vaří a z aparatury se linou hezké dětské písničky. Rodiny, které se nenechaly odradit špatnou předpovědí přijíždí a přichází. Děti se střídají na trampolíně, skluzavce, houpačkách a tatínkové při pečení buřtů. Maminky a tátové si povídají. Smyslem Dětského dne je být spolu, rodiče s dětmi, rodiny s dalšími rodinami, aby se mohly sdílet o svých radostech i těch starostech, která náhradní rodinná péče přináší. Smyslem je, navzájem se povzbudit.

Pozvání však mezi nás, náhradní rodiny, přijala i jedna rodinka se svými „jen“ biologickými dětmi, což nás moc potěšilo, ale zároveň jsme jim museli nalít čistého vína a říci jim, že setkávání s námi může být pro ně i nebezpečné, neboť pěstounství je nakažlivé a o tom by mohli mnozí z nás hodiny vyprávět.

Po upečení buřtů se nachýlil čas na slíbené sportování. A když i sportovní klání bylo za námi, na stupně vítězů vystoupili všichni ti, kdo byli mrštní a rychlí. Maminka Majka nestačila mnohdy ani zapisovat, kdo- kdy- s kým a proti komu- zvítězil. Pauza byla věnována dobré svačince, kterou nám částečně sponzorsky věnovalo Pekařství Velíšek, kterému tímto mnohokrát děkujeme. Tvarohové, makové a marmeládové koláče, to byl skvělý nápad a věřte nebo nevěřte, snědly se opravdu všechny.

Přišel čas na soutěž nazvanou “ Předveď nám, co umíš “ a tedy, opravdu bylo na co koukat. Jedna holčička se snad musela narodit přímo v cirkuse, co ta dokázala dělat se svým drobným tělem (večer jsem si řekla, že to taky zkusím a ne a ne se mi to povést, prostě ani provaz, ani most se mi nepovedl- příště se musím lépe dívat ! ), až rozum zůstával stát, co ta všechno se svým tělem dokázala. Kluci, ti se však zahanbit nedali a předvedli jednak jízdu na „bajkových“ kolech, kdy se mi, jako jejich mamince tajil dech a museli mi přísahat, že když doma říkají: “ Mami, já jdu ven na kolo,“ že tohle na nich venku určitě nedělají, to bych jim tedy rozhodně nedovolila. Vůbec mi to přišlo, že bychom příště mohli postavit místo trapolíny cirkusové šapitó. Pak přišel untrman a na ramenou mu balancoval mrštný mladík s kudrnatou hřívou, hned na to další předváděli skoky z výšky dobrých tří metrů a malé opičky visely tu tam a tu zase jinde, jednou hlavou dolu a nohama nahoru, některá na laně, jiná zase na tyči. Alešovi to bylo tak líto, že zapomněl na svůj věk a na to, že už je dědeček, že má sedět s fajfčičkou v houpacím křesle a odpočívat, že si půjčil od mladíků toho jejich „bajka“, rozjel ho a pak se snažil předvést nám to, co prý zamlada jako kluk s oblibou dělával….. málem si roztrhl nové kalhoty a natloukl nos. Další umění bylo o něco více oku i uchu lahodnější, to proto, že přišly na řadu písničky (i italsky se zpívalo), básničky i s tanečky a známé melodie vyluzované na příčnou flétnu. Prostě paráda !! A počasí přitom nádherné, slunce svítí a je nám moc fajn.

Vyhlašování vítězů v disciplínách sportovních, Majka a Monika si ruce mohly vypsat, kolik diplomů letos děti získaly. I díky Všeobecné zdravotní pojišťovně a její pobočce v Pelhřimově se nám igelitové taštičky pro rodiny bohatě zaplnily dárečky.  Vyhlášení druhé soutěže bylo natolik obtížné, že diplomy obdržely všechny děti, když ne přímo za nějaké umění, tak rozhodně alespoň za svou účast na Dni dětí.

Obrovský dík patří i kraji Vysočina za to, že finančně podpořil tuto akci a v rámci grantového programu z Fondu Vysočiny s názvem “ Sportujeme společně “ jsme se tu  mohli opět sejít a být spolu. Nesmíme zapomenout poděkovat ani firmě TOI TOI, která nám již třetím rokem sponzorsky zapůjčuje pro tuto akci mobilní WC a obrovský dík patří i manželům Havelkovým, kteří se hodně snažili, abychom to kolem sebe měli hezké a abychom se tu cítili příjemně.

Na věžních hodinách odbíjí 17 tá hodina,  oficiální konec letošního Dne dětí.   Budete mi věřit, když Vám řeknu, že v tuto chvíli,  se zatáhla obloha a přihnala se bouřka s průtrží mračen ? Rodiče  navlékají dětem pláštěnky, zvedají ruce na pozdrav a nasedají urychleně do aut. Letošní den dětí končí rychleji než bychom možná chtěli, ale zase na druhou stranu, mnozí rodiče již nějakou chvíli drží v náručí své nejmenší děti, které unaveně pochrupávají, stejně se čas nachýlil a je třeba zase jít za svými běžnými rodičovskými povinnostmi.

Aleš s Monikou a jejich velkými kluky v dešti ještě uklízí stan, který vítr zvedá a obrací vzhůru nohama a pak se všichni běží ohřát domů ke krbu ve kterém už ohýnek plápolá a polínka praskají. Aleš s Monikou však u krbu nesedí sami, spolu s nimi tam sedí návštěva. Poslední příchozí na Den dětí, které snad v patách šla ta průtrž mračen, slečna Lucie spolu se svým přítelem Petrem. Našli naše webové stránky na internetu a protože chtějí udělat nějaké dítě šťastnějším, dát mu domov, pocit přijetí, rodinu, přijeli se podívat na náhradní rodiny a přijeli si s nimi popovídat o svém záměru. Vzít či nevzít ? Je to správný směr ? Nebudu litovat ? Jaké ty děti vlastně jsou ? S čím se budu potýkat ? Mnoho otázek a venku prší a rodiny jsou fuč.  Od krbu se line teplo, Patrik nám uvařil horký čaj, děti sedí v kuchyni a pouští si to slíbené DVD a my si s Luckou a Petrem povídáme o pěstounství, o dětech, o školních povinnostech a ztracených penálech, sešitech, klarinetech. Venku je skoro tma a my se spolu loučíme: “ Bylo to prima povídání, ráda jsem Vás poznala. A kam, že to jedete za 14 dní ? Na výlet do Hamerského údolí ? A mohu jet s Vámi ? Tolik jste mi toho ještě neřekli a tolik otázek ještě mám, které jsem Vám nepoložila a na které chci znát odpověď. “

Znova si uvědomujeme, jak jsou taková to setkání důležitá, nejen pro nás a naše děti, ale i pro ty „nové“ náhradní maminky a  „nové“ náhradní tatínky. Lucko a Petře, přijet mezi náhradní rodiče s touhou od nich něco načerpat a něco se dozvědět, to bylo Vaše nejlepší dnešní rozhodnutí. Snad se Vám poštěstí i v životě a uděláte oba dva, vždy jen ty dobrá a kvalitní rozhodnutí.  “ A, Lucko, nezapomeň udělat ve svém životě jednu pořádně tlustou čáru, víš o čem mluvím, viď ? “

Na některou z dalších akcí našeho sdružení Vás srdečně zveme.

[Show as slideshow]

1 2 ►

V pondělí 1. června 2009 byly do Hitrádia Vysočina pozvány tři rodiny se svými 8 dětmi, aby se podílely na vysílání této rozhlasové stanice. První červen je Dnem dětí, a tak i samotné studio ožilo dětmi a to nejen těmi našimi. Do studia přijalo pozvání několik dětských moderátorů, kteří úspěšně „odstavili od válu“ zkušeného Milana Řezníčka a podpořit je přijely i děti z DD v Nové Vsi u Chotěboře.

Ty „naše“ děti vstoupily skrze reproduktory do aut či obývacích pokojů svých posluchačů zhruba v 15.40. Otázky byly  sedmiletým Patrikem zodpovězeny, a tak jsme se dozvěděli, že chce být zedníkem až bude dospělým mužem, že bude pomáhat tátovi stavět zdi domů (ještě před vysílám mi šeptal do ucha, že bude policajtem, a tak se na mém obličeji, ale i na obličejích jeho rodičů, zračil viditelný údiv nad jeho odpovědí). Čas asi ukáže, bude-li stavět zdi nebo bude-li stavět auta a dávat jejich řidičům pokuty za to, že nebyli připoutaní (moje úplně čerstvá osobní zkušenost- Pššš, neříkejte to hlavně mému manželovi).

Malá „šestiletá“ Sandra byla natolik odvážná, že si sedla na vysokou židli k pultu s mikrofony a nechala si na hlavu nasadit velká černá sluchátka a napnutě čekala, jakou otázku mladí moderátoři položí jí. Ani ona se nenechala zaskočit a okamžitě bravurně do éteru spustila básničku o králíčkovi. Sklidila za to velký potlesk celého vysílacího studia a doufám, že se básnička líbila i všem posluchačům.

Děti odcházely ze studia, nejen s taštičkami plnými dárků a překvapení, které jim věnovalo k jejich svátku Hitrádio Vysočina prostřednictvím moderátora Milana, který měl na ten den naplánovaného “ bobříka mlčení“, ale odcházely domů se svými rodiči i plné zážitků.

Dne 1.června 2009 si do prostor Mateřského Centra  na ulici Fr.Hrubína pozvala koordinátorka třebíčského klubu paní Alena Saturková náhradní rodiny s jejich dětmi. Přítomní si pozvali paní Petru Škrdlíkovou a povídali  si na  téma hyperaktivita dětí.

(více informací o tomto setkání najdete v sekci Klubová setkání v Třebíči)

Případné Vaše dotazy ohledně dalšího programu třebíčského klubu směřujte na jeho kordinátorku paní Alenu Saturkovou.  Kontakt na ni : 737 285 324 , emailová adresa: alena(zavináč)saturka(tečka)net