Do Moravče za sportovními zážitky se sjela jedna desítka dětí z několika náhradních rodin. Odpoledne v horkém pátku jsme se rozhodli pobýt na přírodním koupališti přímo v Moravči. Otevřený tobogán, skákací prkno a skluzavka byly jen pro nás – nikde ani noha, klídek, pohodička – co lepšího si přát?

Na koupaliště  nás přišla navštívit jedna budoucí pěstounská rodinka – maminka s tátou si zrovna přivezli na návštěvu z DD tři holčičky (sestřičky), které si chtějí vzít do trvalé pěstounské péče. Přijali pozvání i na další den, kdy jsme naplánovali výlet do nedalekého města Tábora. Navštívili jsme muzeum a vyhlášené táborské podzemní chodby. Na oběd jsme si zajeli do Tesca, kde si každý zvolil jídlo podle svého výběru a chuti – to byla mňamka. při cestě domů nám padl zrak na hrad Kámen, kde se zrovna konaly šermířské souboje, byla zde ukázka práce s biči a lasem. Pro děti byl k dispozici skákací hrad, ochutnali jsme jak dobrou mají zmrzlinku a vyjeli zkusit na in line bruslích místní letištní plochu.

Domů jsme přijeli se soumrakem, kdy slunce ještě docela hřálo, proto se děti vypravily opět vyzkoušet tobogán a vodu v koupališti. Než se na roštu upekli klobásky, zahráli jsme si badbington a líný tenis a pak notně znavení si sedli k pěknému filmu s názvem Osm statečných. Sama jsem film viděla už několikrát, ale stejně se nikdy neubráním slzičkám (ale nebyla jsem sama, kdo potřeboval kapesníček).

Krásné slunečné ráno a děti hned po snídani opět naskákaly do vody. Dobrým obědem jsme pak zakončili naše společné sportovní aktivity. Nastal úklid a odjezd do Pelhřimova, kam si rodiče pro své děti přijížděli. Na tvářích dětí byla radost a spokojenost, potěšující bylo vidět některá nově vzniklá přátelství.

V pondělí odpoledne nás přivítalo tábořiště ve městě Kynšperk nad Ohří, kde jsme se usídlili na celý týden. Bylo vidět, že jsme už zkušení vodáci, protože stavba celého tábora, včetně kuchyně a jídelny nezabrala více jak tři hodinky. Od úterý ráno si už všechny děti užívaly krásné čisté řeky, sjíždění peřejí a jezů a koupání v nich.

Úterní počasí pak prověřilo zkušené vodáky, ale i úplné nováčky na řece – nejprve bylo nádherně, pak začalo foukat, potom se přihnal déšť, z něhož se postupně vyvinula průtrž mračen s bouřkou. Blesky křižovaly nebe sem a tam, dva z nich dokonce udeřily do stromů, jeden strom to rozčíslo v těsné blízkosti tábora (až kuchyň poskočila) a druhý naopak v těsné blízkosti našich vodáků při dojezdu k táboru. Padající strom poničil některé z lodí jiné skupiny, která se před bouřkou schovala u chaty a lodě si nechali právě pod zmíněným stromem, který to celé „odskákal“ a zbyly z něj jen samé třísky a očazený pahýl. I to zažíváme při našich soustředěních a když se na to podíváte očima nás, vodáků, víte, že déšť vždy přinese vzestup hladiny, proto déšť je pro nás takovým požehnáním.

Oheň jsme večer rozdělali pod mostem, který nás kryl před bičujícím deštěm takže došlo i na zpívání s kytarou a vyprávění si různých příběhů a vtipů.

Ani středa nebyla ještě úplně hezká, ale jak dny pokračovaly bylo čím dál tím hezčí počasí. Koupání, „blbnutí“ na lodích, hrátky na úžasném novodobém moderním hřišti, zmrzliny, ovoce, dobré jídlo, o tom by se daly psát básně. Pro kuchaře je vždy nejleším oceněním, když plné hrnce zejí prázdnotou. I leos došlo na bramborové knedlíčky s bílým i červeným zelíčkem, uzeným masem a osmaženou cibulkou, boule za ušima strávníků napovídaly, že jim chutnalo.

Sobota byla ve znamení balení, odjezdu, ale i oslavy narozenin. Týden na vodě vždy uběhne velmi rychle a děti odjíždí spokojené, ale i fyzicky unavené. Mnohé se však rovnou ptají: „A kam pojedeme za rok? Kterou řeku zkusíme příště? “

Do poslední chvíle to nebudeme vědět, která řeka bude v danou chvíli sjízdná, proto je to vždy překvapením i pro nás vedoucí. Jedno je však jisté, seznam přihlášených je již z poloviny plný. Kdo chce jet, užít si spoustu legrace s kamarády a ještě se něčemu smysluplnému naučit, neměl by dlouho váhat – přihlášky bereme už nyní na emailu: pestounskerodiny@seznam.cz