Tak si dneska ruku v ruce kráčíme městem s mou malou jedenáctiletou dcerkou. Z ničeho nic se mě zeptá: “ A maminko, myslíš si, že by mi babička ukázala fotky, jak vypadala když se vdávala?“ Odpovídám jí popravdě: “ No, myslím si, že babička asi nebude nadšená vytahovat staré albumy ze skříně, ale klidně ti nějaké její fotky ukážu já. Mám je ve svém albu a mám tam i fotky, když měla babička mě jako miminko“
Odpověď byla rychlá a nečekaná: “ Tak to budu moc ráda maminko, jsem moc zvědavá jaké hezké šaty si na té svatbě měla? Na můj udivený výraz v tváři otázku ještě upřesnila: “ No měla jsi přeci krásné šaty, když si šla babičce za družičku nebo ne? Družičky přeci nosí nevěstě dlouhé šaty, aby si je neumazala nebo ne?“
Pak už se zase dcera tvářila trochu udiveně, když jsem jí vysvětlila, že v době, kdy babička měla svatbu tak já jsem ještě nebyla na světě. Věřte nevěřte nechtěla tomu věřit.
