Kdo nás zná, tak ví, že máme doma dva psy – zlatého retrívra Mártyho a kříženého nalezence Čéňu. Retrívr je prostě retrívr. U nalezence už je horší určit nějakou rasu. Tělo má podle své délky a krátkých nožiček do podoby jezevčíka, podle kožichu jeho barvy a dlouhých chlupů snad něco jako retrívr.

Kdo zná naši babičku, ví, že má maličkého pejska jménem Nody. Tam je jasná rasa – je to maltézák.

Takhle jednou odpoledne se naše malá 11 letá slečna zamyslí a povídá: „Mami, všimla sis, že náš Márty a Čéňa jsou hodně podobní babiččinýmu Nodymu?“  Přemýšlím, jak to dcera myslí, ale než se stihnu vyjádřit a zeptat se, promptně mi odpoví: „No, jsou to všichni vlčáci“.

Už vím, co dceři daruji k vánocům pod stromeček. Ano, bude to atlas plemen psů. Nemusím jí ani vysvětlovat proč. Myslím, že z něj i tak bude mít velkou  radost.

D.

K večeři podáváme obložené talíře: kousek šunky, rajčátko, okurčička, bramborový salát, vajíčko natvrdo. Když tu se z jídelny ozve křik: „Mami, Martin mi sebral z talíře tu žloutenku“. (myšleno vaječný žloutek)

D.

Náš táta je „od přírody“ srandista. Pokaždé když někam přijedeme s jakoukoliv  tlupou dětí, vytáhne jejich oblíbenou hru na Indiány. Naše děti jsou už  zvyklé, hru znají a přesto vždy škemrají:“ Táto, že si zahrajeme hru na Indiány?“

Mnohdy už je náš táta unavený a rád by i tuto hru ze svého repertoáru vynechal, ale děti jsou neúprosné, a tak se opět jejich otázka objevila už po cestě autem. Táta jim odpověděl: “ Vy si jí přeci klidně zahrajte, ale co kdybyste mne z toho pro letošek vynechali? Vždyť nemusím být za šaška vždycky jenom já.“

Odpověď dětí byla nasnadě: “ Ale vždyť ty jsi šašek, táto….. “ a bylo. Hra na Indiány se opakovala jako každý rok.

a ještě jeden názor, který padl letos o prázdninách:

Stojíme u benzínové pumpy a manžel čerpá pohonné hmoty. Zabodl pistoli do otvoru v autě a v mezičase se jal umýt přední sklo u auta, které bylo opravdu hodně špinavé. Znáte to, samá žlutá skvrnka od pylu, která se přilepí tak, že byste sklo museli drhnout rejžákem, aby bylo úplně čisté. Manžel si nedělá iluze, že sklo vyčistí úplně dokonale, ale chce skrze něj alespoň o trochu lépe vidět. Sklo houbou omyje, stáhne špínu stěrkou. Mezitím dočerpá naftu a jde zaplatit.

Na to se zezadu z auta ozve: „Tedy ten táta tu práci taky umí ale odfláknout, viď mami? “

Pousměju se a pomyslím si: “ Děti moje, ještě, že Vás táta neslyšel…..“