Archive for Květen, 2011

Setkání

Pondělí, 30 května, 2011

Žiji v krásném koutě Vysočiny – Lukách na Jihlavou. Vychovala jsem dvě vlastní děti, jsem vdova.

Poslední rok se starám o svoje vnoučata – Nikolu, které je dvanáct let a jedenáctiletého Jaroslava, protože toho jejich matka není schopná. V měsíci květnu 2011 mi byly děti svěřeny do pěstounské péče. Matka je příležitostně navštěvuje. Otec si bere děti jednou měsíčně na víkend.

V průběhu jednání o svěření dětí do pěstounské péče mě na odboru Sociálního zabezpečení – péče o dítě v Jihlavě upozornila paní Kyselová na sdružení Pěstounské rodiny kraje Vysočina, vedené manželi Dietrichovi z Nové Cerekve. S tímto sdružením  jsem se spojila a paní Dietrichová mi hned nabídla možnost zúčastnit se výletu, které sdružení pořádalo následující víkend. Výletu jsem se bohužel mohla zúčastnit sama, protože vnoučata byla právě v tomto termínu u otce.

Jela jsem tedy s manželi Dietrichovými a jejich dětmi. Navštívili jsme Hamry nad Sázavou – kde byl sraz všech pěstounů i s dětmi. Sešlo se asi desítka rodin z celé Vysočiny. Procházkou hezkým krajem jsme shlédli betonové sochy od sochaře Michala Olšiaka – Koně, Mamuta, Rozštípenou skálu a Hamroně. U sochy Mamuta se děti zúčastnily různých soutěží se sladkými odměnami. Celou dobu byly děti velice čilé a hezky se chovaly. Na závěr procházky jsme se zastavili v cukrárně. Potom ještě někteří navštívili park a kostel na Zelené hoře a rozjeli jsme se do svých domovů v různých místech Vysočiny.

Výlet měl velký význam jak pro děti, které strávily hezký den, tak pro nás pěstouny, protože měli možnost se sejít, popovídat si o svých problémech, starostech i radostech a vyměnit si zkušenosti. Pro mě osobně to byl krásný odpočinkový a  bezstarostný den. Dozvěděla jsem se hodně o pěstounské péči, o zkušenostech s výchovou dětí a také něco o problémech, které s touto výchovou souvisí. Jsem moc ráda, že jsem se výletu mohla zúčastnit. Dostala jsem zde i nabídku pro děti, zúčastnit se letního vodáckého tábora. Této možnosti pro děti určitě využiji. Nejcennější pro mě ale byla příležitost setkat se s lidmi, se kterými sdílím podobný osud.

Jsem už starší babička, letos mi bude 73 let, proto nemohu dětem nabídnout tolik různých aktivit, které by zažily se svými rodiči. Jsem tedy velmi ráda, že jsem se dozvěděla o nových možnostech, které pro děti i pro mne určitě budou zajímavé a užitečné.

Těším se na další setkání.

Zdenka Němcová

Revoluční 555

588 22 Luka nad Jihlavou

Výlet Za Hamroněm

Úterý, 24 května, 2011

Naším cílem byla vycházka do jednoho z nejhezčích míst Vysočiny a prohlídka betonových obřích soch od Michala Olšiaka, což je docela rarita. Sochy jsou rozestaveny v krásné přírodě v blízkosti Žďáru nad Sázavou.

V sobotu 21.5.2011 jsme se sešli u obří  sochy koně, přímo v Hamrech nad Sázavou.  Po té jsme se vydali lesními pěšinami kolem, ještě v těchto místech, malé říčky Sázavy. Poseděli jsme na dětském hřišti obklopeni nádherně vzrostlými stromy. Blízký brod vyzkoušely mnohé děti bosky a Martin na své jednokolce. Cesta lesem nás dovedla k další soše s názvem Mamut. Obří hlava s ohromnými kly svedla všechny děti a tatínky (i jednu maminku) k tomu, aby si vyzkoušeli, jestli na ní vylezou. Udělali jsme z toho nakonec jednu ze soutěží,  která byla odměněna malou dobrůtkou. Z lesa donesly děti hromady šišek, kterými se pak do Mamuta strefovaly, což se jim velmi líbilo. Kdo byl dobrým pozorovatelem přírody, objevil ohromné mraveniště, které mnohé děti viděly úplně poprvé takto naživo.Z povzdálí jsme zkoukli další přírodní úkaz a to rozštípenou skálu.

Po té jsme se vrátili pro auta a poodjeli k další obří soše, tentokrát s názvem Hamroň.

Na programu našeho výletu byla i  návštěva cukrárny a děti se velmi celou cestu těšily na dobrou zmrzlinu a zákusek. Dospěláci uvítali posezení v klidu u dobré kávy. po celou dobu výletu probíhalo mnoho hezkých rozhovorů mezi rodiči a děti získávaly nejen nové kamarády, ale obnovovaly i svá stará přátelství. Tentokrát se s námi na výlet vypravila i babička Zdeňka, která má v péči svá dvě vnoučata. Na otázku, proč se rozhodla s námi jet na výlet, odpověděla, že je už dlouho se svými starostmi sama, a tak se rozhodla, že najde někoho, kdo jí dokáže pochopit, porozumět a s kým může sdílet vše kolem náhradního rodičovství. Tato vitální babička, která by dokázala svou fyzičkou strčit mnohé z nás, mladších, do kapsy, byla na výletě ohromně spokojená.

Posledním místem, které jsme navštívili byl kostel na Zelené hoře, který je zajímavý tím, že je postavený do tvaru hvězdy. Výlet byl skoro u konce, když se začaly oblohou honit mraky a přišel déšť a bouřka. Parkoviště však bylo nedaleko, proto deštík nikomu navadil a auta se pomalu rozjela k domovu. Spokojené děti, spokojení rodiče to bylo cílem tohoto dne a to se myslím splnilo.

Výtvarné odpoledne 30.4.2011

Úterý, 24 května, 2011

V sobotu 30.4.2011 jsme v Nové Cerekvi na hřišti u Dietrichových zorganizovali, pro naše děti a mládežníky, výtvarnou dílnu. Nejoblíbenější činností je pro všechny věkové kategorie barvení šablonek. Počasí nám přálo, přijel nás podpořit i spřátelený jezdecký klub Piccolo, který zdarma povozil všechny malé děti. Dětem šlo dobře malování i jízda na koni. Všichni odjížděli velmi spokojeni.

Bič

Pondělí, 9 května, 2011

Tatínek chce povzbudit svou devítiletou dceru: „Sandro, když se dobře naučíš básničku, dostaneš „bič“. Sandra zvedne oči a vyděsí se: „ Ne to ne, to bys neudělal“

z rodiny D.

Divné oči

Pondělí, 9 května, 2011

Malá Sandra povídá své velké sestře:

Andrejko, tobě nějak kulhají oči, viď ??

 

z rodiny D.

Slovo či věta ?

Pondělí, 9 května, 2011

Do naší rodiny přibyly další dvě malé děti, přibyly nám starosti, ale  i radosti, přibyl smích i pláč a věřím, že přibude i příspěvků do rubriky „Ze života“, tady je první z nich :

Tatínek dělá s naší malou holčičkou domácí úkol z českého jazyka. Zjišťuje nedostatky ve vědomostech, a tak na to jde tak říkajíc od lesa: Sandro, jak poznáš větu? Podívej se, je tohle věta ? a dává jí číst jednotlivá slova – kůň, cesta, dům. Nebo je věta tohle? a dává jí přečíst Kape, kape, kapka, deštník pod ní capká.

Sandra nechápe. Aleš opět trpělivě vysvětluje. Už to Sandro, chápeš, že věta začíná velkým písmenem a končí nějakým znaménkem? Dobře, tak tedy znova. Podívej se a porovnej to spolu mezi sebou. Ukaž mi větu a ukaž mi slova…..

Sandra už toho začíná mít dost, nešťastně se kouká na maminku a povídá: “ Aleši, pojď už něco dělat, ty by ses pořád jen bavil.“ Maminka propuká v smích a jde si brát tužku s papírem, aby si tuto historku dobře zapsala. Mezitím pokračuje debata naší holčičky s tatínkem Alešem (děti jsou u nás tři měsíce, proto tatínka oslovují jménem).

Tak to tedy ne, nepůjdeš od úkolu pokud nepochopíš rozdíl mezi větou a slovem, to je přeci důležité. To pak nemá cenu pokračovat v řešení úkolu, když nevíš, jak poznáš slovo a jak poznáš větu.

Sandra zvedne oči od úkolu, zamrká svými dlouhými řasami a povídá: „Aleši, ale když já už chci pracovat a ne se pořád jen bavit o hloupostech. Ty pořád jen mluvíš a úkol co mám udělat neděláme.“

Maminka musela z místnosti odejít, aby nesnížila svými slzičkami od smíchu, autoritu manžela, tatínka a učitele v jedné osobě.

 

z rodiny D.