V úterý dne 30.prosince 2008 jste si mohli na frekvenci 94.3 naladit vysílání Hitrádia Vysočina a slyšet tak „naše“ děti přímo z éteru. Pozvání do studia a do živého vysílání dostalo naše sdružení od moderátora tohoto rádia pana Milana Řezníčka. Pozvánky pak byly rozeslány holkám a klukům ve věku od 13 do 15 let ze šesti pěstounských rodin.

Děti byly natěšené a zvědavé. Ve čtyři hodiny jsme všichni vešli do vysílacího studia a rozmístili se kolem moderátorského pultu s mikrofony, sluchátky, počítači a mixážním pultem. Milan Řezníček si získal srdce nás všech svým úžasným lidským přístupem, ale i svým profesionálním výkladem, co všechno už v dnešní době počítače umí a jak dokáží usnadnit lidem ve studiu práci. Dozvěděli jsme se, nejen to jak se mixují písničky, jak se vyplňují mezery mezi jednotlivými písničkami, ale mohli jsme vše i názorně vidět a slyšet.  Bohužel jsme byli i svědky mimořádného zpravodajství, kdy bylo nutno přerušit písničky a ohlásit tragickou nehodu jež se stala na silnicích Vysočiny a na nutnost zvýšené opatrnosti v místě nehody, řidičům pak byly v rámci tohoto vstupu nabídnuty i objízdné trasy. Víte například, že takový moderátor musí velmi dobře umět psát na klávesnici počítače a že musí umět rychle a bezchybně číst ?  Že musí ovládat spisovnou češtinu, že angličtina je pro něj druhým skoro rodným jazykem ? Že nesmí být zmatkář a že musí umět improvizovat ? Počítač je dobrým pomocníkem člověka, ale co když technika selže ? A čím chtěl být Milan, když chodil ještě do základní školy ? No, moderátorem nechtěl být. Chtěl pracovat s dětmi, chtěl být učitelem, ale nakonec vystudoval ekonomickou školu, ze které nyní, při své práci, mnoho vědomostí a praktických dovedností využije.

Nicméně blížila se chvíle našeho přímého vstupu do éteru a bylo třeba obsadit židličky z druhé strany moderátorského pultu. Nejodvážnějšími byla  Anička a Kristýna spolu s Michalem. Milan, našim odvážným, nastínil okruh otázek, které jim úderem půl páté položí. A pak skončila písnička, rozsvítila se červená tabulka s nápisem, že od teď je všechno slyšet všude, kde je naladěná tato stanice a Milan Řezníček spolu s námi vstoupil do obývacích pokojů posluchačů. Otázky se týkaly nadcházejícího silvestra a toho, jak ho právě naše děti budou prožívat. Ptal se jich mají-li nějaké přání, které by chtěly, aby se jim v příštím roce splnilo a jak prožívají tyto  vánoční prázdniny. Anička i Krystýnka se shodly v tom, že prázdniny bez sněhu nejsou tak pěkné, jak by mohly být, kdyby se dalo lyžovat a koulovat. Puzzle, počítače a televize pak zahání jejich nudu. Tak mi přišlo, že je to trošku škoda, nezdá se Vám ?

V pět hodin pak přišel Milana vystřídat jeho kolega a Milan nám posléze ukázal i další prostory Hitrádia. Nejvíce děti obdivovaly místnost plnou CD s písničkami a místnost, kde se připravují noví moderátoři, kde se učí mixovat písničky, dělat „živé“ vstupy a kde si pak spolu s kolegy říkají, co je potřeba dělat jinak či co je potřeba změnit, aby jejich hlas byl pro nás posluchače příjemný a milý. Dozvěděli jsme se kolik lidí se podílí na chodu rádia a kdo má co na starosti.

A teď jedna kontrolní otázka i pro Vás, kteří čtete tento článek. Na moderátorském pultu mezi mikrofóny je umístěné červené tlačítko s názvem KAŠEL, věděl by někdo z Vás k čemu slouží a proč tam je? Soutěžit mohou všechny děti, které nebyly ve studiu a které nejsou z rodiny, jež se účastnila úterního vysílání. Správnou odpověď pak mohou zaslat na alesdietrich zavináč seznam.cz. První tři, kteří odpoví tuto otázku správně, mohou počítat s tím, že jim v lednu přijde poštou drobná výhra.

A aby se děti, které byly ve studiu necítily ošizené, mám i pro ně jednu otázku. Naladily jste si Hitrádio Vysočinu druhý den, na Silvestra ?  A slyšely jste Milana Řezníčka, jak nám posluchačům prozradil, kolik novoročních předsevzetí si letos dal? Chcete-li i Vy něco vyhrát, napište mi na stejnou emailovou adresu za prvé :  Kolik si Milan napsal novoročních předsevzetí ? a za druhé : Prozradil nám nějaké z nich ? Napiš mi, co chce Milan v tom nadcházejícím roce 2009 dokázat . První tři odměním také drobným dárečkem. Nezapomeň napsat celé své jméno, z jaké jsi rodiny a svou adresu.

[Show as slideshow]

Na již tradiční předvánoční setkání pěstounských rodin z celé Vysočiny na  Mikulášskou besídku se v pátek 12.prosince 2008 sjelo 44 rodin (zase o něco více než vloni). Kolik se tam všude pohybovalo dětí musím zjistit až z prezenční listiny, protože to opravdu nešlo nijak spočítat. Některé rodiny se mezi námi objevily poprvé a to proto, že do jejich rodiny přibyla holčička nebo chlapeček teprve letos, jiné rodiny přijely a měly zase oproti loňskému roku pár „kousků“ navíc (jsou tu však i rodiny, které to berou dokonce rovnou po dvou).
Zahájení besídky se ujala také již tradičně, Táňa Křížová za krajský úřad, Aleš Dietrich- náš předseda, v rychlosti představil všem rodinám naše občanské sdružení a Dana Obrdlíková, co by moderátorka besídky nás seznámila s průběhem celého odpoledne a podvečera. Program byl velmi pestrý a bohatý, pokud nahlédnete i do naší fotogalerie, uvidíte, že i tváře dospělých účastníků byly převážně otočeny směrem k jevišti a upřeně sledovaly, kam kouzelníkovi mizí karty a míčky a tatínkové se marně snažili přijít na to, jak který kouzelnický trik provádí. Fascinovaně jsme hleděli na učně Petra Šalandu a obdivovali jeho hbité ruce, co by kouzelníka-umělce.
Divadelní soubor Karla Čapka se svými hosty nás pobavil nejen písničkami a scénkami, ale i ukázkami ze známých pohádek, při kterých se ukázalo, kdo má dobrou paměť a kdo si rychle dokáže vybavit ten správný název pohádky.

Hebrix, skupina historického šermu, to bylo něco pro kluky a tatínky !  Meče svištěly nad hlavami přítomných diváků a holčičky se svýma maminkama si přišly na své až při ukázce dobových šatů a tanců.
Na velkém rautu, který pro nás přichystal nejen krajský úřad, ale i  sponzor našeho sdružení Pekárny Lapek,a.s., jsme se všichni mohli dobře občerstvit a zároveň si popovídat s těmi, které člověk buď ještě nezná nebo je nevidí tak často.

Po dobrém jídle přišla na řadu další disciplína a ta dostala pracovní název „Podívejte, co umíme aneb bavíme se navzájem “ a na podiu se potom střídala příčná flétna se zpěvem, klarinet se zobcovou flétnou či triem zpívajícím za doprovodu kytary. Básničky sourozeneckých dvojic, trojic či čtveřic byly kouzelné a anglicky zazpívaný Titanic neměl chybu.Vystoupení štíhlé dlouhonohé gymnastky a sportovní rockenroll sourozenecké dvojice, oblečené do blyštivých kalhot a triček, nám bral dech. Ano, naše děti umí a jsou nadané na mnohé věci, o tom jsme se sami přesvědčili na vlastní oči. Sledovat však jejich rodiče, to byl taky zážitek, nejeden tatínek při vystoupení svých dětí chytil za ruku svou manželku a jejich maminku a oba svorně hleděli na podium na své děti a určitě si v tu chvíli oba dva říkali, že všechna ta starost a každodenní přemlouvání dětí k tomu, aby cvičily na hudební nástroj či chodily do gymnastiky se přeci jenom vyplatí. Jsem ráda, když děti vidí, co všechno jejich vrstevníci mohou dokázat, když chtějí, když mají výdrž, když dokáží zapřít samy sebe a odložit svou pohodlnost.

Při cestě domů jsme těm našim dětem v autě vysvětlovali, kolik dřiny a úsilí se za tím nádherným skoro-profesionálním vystoupením malých tanečníků rockenrollu skrývá, kolik odříkání, je to stojí, kolik zkoušek musí absolvovat, kolik toho musí naposilovat a kolik času tomu musí věnovat, aby to jejich vystoupení bylo takhle pěkné. Ukazujme našim dětem dobré příklady, těch špatných vidí kolem sebe dost a dost.
Diskotéka musela být, na tu se všechny děti těšily, to je taky taková jejich „mikulášská“ tradice. Příchod samotného mikuláše s čerty a krásnými anděly jen dotvořil tu správnou atmosféru mikulášské besídky.
Děkujeme krajskému úřadu a jmenovitě paní Bárkové, která po celou dobu besídky zůstala tak trochu v pozadí všeho dění, ale které patří náš velký dík za organizaci a zajištění této akce pro nás a naše děti. Kdybych měla na hlavě klobouk, tak bych ho smekla i před Danou Obrdlíkovou a jejími pomocníky, protože se ujali velmi těžkého a náročného úkolu a zvládli ho na supr jedničku.

[Show as slideshow]

Proběhla za přítomnosti mnoha rodin s malými i většími dětmi. Pro všechny byl připraven pěkný program a myslím, že všem se mikulášská besídka líbila.

V pondělí dne 1.prosince 2008 proběhlo první klubové setkání náhradních rodin  z Třebíče a nejbližšího okolí. Setkání se zúčastnilo 9 rodin a přibližně asi tak 22 stále se hemžících dětí, takže se nezlobte, ale fakt jsem je nedokázala spočítat. Vím, že tam byly děti malé, trošku větší i ty, co se již nepovažují za děti a byla tam s námi i maličká spící dvojčátka,ještě úplná miminečka. Balóny vířily hernou, trampolíny se jen prohýbaly a buchty, které jsme si přinesli ke kávě zmizely v hladových žaludcích našich rozdováděných dětí. Ti, co je měli na starosti, to však doufejme bez úhony přežili a mají za to můj velký obdiv. Posezení u kulatého stolu s kávou, čajem, ale skoro bez buchet, bylo i tak velmi příjemné, a to proto, že se tu sešli lidé, kteří toho mají mnoho společného. Všichni máme děti, některé se nám narodily a jiné k nám do rodin přišly. Některé děti chodí do školky a jiné do školy či už na učiliště nebo střední školu. S některými jsou radostnější chvíle, s jinými spíše převládají ty těžší chvíle, ale co je nejdůležitější na tom jsme se shodli všichni přítomní a to držet víru v to, že bude lépe, nenechat se nikým obviňovat za to jaké to naše dítě je a zkusit brát život i trošku s humorem. Musím říct, že mě se to zrovna v posledních měsících vede čím dál tím méně, nějak mi ten humor mrzne na rtech kdykoliv vidím na displeji mobilního telefonu číslo některé ze škol kam dochází naše děti. “ Vždyť já bych se mohla do té ředitelny rovnou odstěhovat“, stěžovala jsem si tuhle mojí švagrové. A ona na to : “ No jo, holka, ale vždyť normální rodiče mají tak jedno či dvě děti, tak ti tam nemusí chodit tak často jako ty, ale uvědom si, že ty těch dětí máš o dost víc než oni.“ Takové to setkání mne vždycky hodně povzbudí, uvědomím si totiž, že nejsem sama, kdo každý den bojuje se svými dětmi o takové ty všední prkotiny, jako jsou neotočené špinavé ponožky v koši s prádlem, neumyté ruce když jdou k úkolům či k večeři, neustlaná postel, neuklizený pokoj, hra na klarinet či flétnu, denní příděl úkolů ze školy, nesplněné domácí povinnosti,…………………. no je toho hodně a je to všude stejné. A jak přežít dospívání svých dětí ? No přeci taky s humorem, to vám tam řekne každý. Nevěříte mi ? Tak přijďte a zeptejte se Karla nebo Aleny, Šárky nebo Radka a uvidíte, jak je to jednoduché. Oni Vás povzbudí, potěší, poradí Vám a třeba i řeknou, jak to dělají oni a třeba zrovna tohle bude to pravé pro Vás a Vaše děti.