Internetový server hlásí krásné počasí až tropické a my všichni přihlášení na stanování se moc těšíme. Máme totiž ještě v živé paměti, jak nám všechny čtyři dny minulý rok úplně celé propršely. Od rána balíme a nakládáme auta a čekáme až se všichni sejdeme, děti jsou už netrpělivé, ale pak přichází okamžik, kdy Milan velí: “ Odjezd!“, a tak se kolona aut dává do pohybu. Příjezd na nedaleké tábořiště je ve znamení úklidu, musíme se nejprve chopit hrábí a vidlí a shrabat si z louky posekanou trávu. Chlapi začínají svým ženám stavět táborovou kuchyň a připojují kuchyňský sporák k propanbutanové bombě – holky to bude letos vaření! Aleš nám zase od minule vymyslel, jak dovést vodu z potoka až ke kuchyni a ke stanům, připravil se na to už doma a teď to právě realizuje. Děti už nám při mytí rukou nebudou padat do bahna, voda na nádobí se nebude muset složitě nabírat a nosit a nakonec jsme pramenitou tekoucí vodičku použili i místo chladničky. Co, že jsme chladili? Třeba meloun nebo maso na grilování, no příště se přijeďte podívat a můžete i ochutnat. Stojí kuchyň, jídelna, WC je na svém obvyklém místě u lesa, voda teče, na sporáku už bublá voda na těstoviny. Začíná drobně poprchávat a už nám zase leje jako z konve, no tak to tedy ne, kde jsou ty tropická horka a kde je to slunce? Nakonec se trošku počasí umoudřilo, vyjasnilo se a my začínáme stavět stany a ukládat pomalu děti ke spánku, všichni jsme notně unavení, ale spokojení. Začal nám čas odpočinku a budování přátelství, čas kdy tu jsme se svou rodinou, se svými dětmi a děti se svými kamarády a my dospělí se svými vrstevníky taky pěstouny, kteří prožívají v běžném životě stejné věci a chápou, že spousta věcí se nedá změnit hned a některé nezměmí ani čas ani výchova vůbec nikdy. Pátek, den sportu. Sdružení získalo, díky veřejné sbírce na Krajském úřadě, do svého majetku první kanoi, a tak ji Aleš ráno přiváží a ramena dvou silných chlapů ji nesou k rybníku, kde si děti, ale i někteří dospělí oprašují své znalosti vodáckých povelů a záběrů.Velké děti spolu s Karlem jedou do Pelhřimova na minigolf. Navečer se obloha zatahuje a opět nad námi bouří, létají blesky, hřmí. Děti zalézají do spacáků a my dospěláci myjeme nádobí po večeři a povídáme si. Velké děti i v dešti skáčí na trampolíně až ta klesá a hroutí se. Ráno pak Aleš přiváží autogen a spolu se skokany svařuje prasklý díl, aby zábava mohla pokračovat. Přiváží však ještě další práci a to vozík za auto, který nutně před cestou do Polska na vodu potřebuje opravu.Počasí se umoudřilo, konečně podle přepovědi nastávají tropická horka a rodiny odjíždí konečně vyzkoušet nádherné místní přírodní koupaliště s tobogánem, skokánkem a skluzavkou. Večer dávají chlapi hlavy dohromady a radí se, jak nejlépe vozík srovnat a pak rovnají a rovnají a Aleš svařuje a svařuje. Mezitím rozděláváme uhlí na grilu a zavoníme pečeným masem celé přilehlé okolí. Mám pocit, že to muselo být cítit až ve Velkém Beranově za Jihlavou, protože kde se vzali tu se vzali, Tereza s manželem přijeli za námi až z takové dálky a věřte nevěřte, přijeli na kolech. V průběhu celého stanování za námi na koních jezdila Alenka s Ivou, a tak se všichni odvážní mohli projet. Karel byl hodně odvážný, poprvé seděl na hřbetu koně a zjistil, že to zase není taková legrace, jak by se mohlo zdát. Ono se to totiž pod vámi celé hýbe, kdybyste nevěděli. Neděle byla opět horká až moc a my se po dobré krupicové kaši, kterou ve velkém kotli umíchala statečná Majka, jali balit celý tábor. I letos nám tu bylo hodně dobře. Někteří tu byli s námi po celé čtyři dny, někteří museli odjet dřív, jiní přijeli o něco později, ale všichni jsme se loučili s tím, že příští rok zase všem houbařům vysbíráme celý les.
