Archive for Červen, 2017

Nebezpečný FC

Neděle, 25 června, 2017

„Mami, ty jsi mi koukala do fejsbuku?“ „No, ano, úkolem rodiče je občas své děti zkontrolovat.“ „Ale mami, to je nehygienický ! “ Můj manžel a otec dítěte se mohl uchechtat, mezi záchvaty smíchu mi řekl: „Dám ti dobrou radu, maminko, příště si vezmi roušku a gumové rukavice až si budeš prohlížet Facebook“.

D.

Jak se nezbláznit ze všech našich povinností aneb pozor na syndrom vyhoření

Pátek, 16 června, 2017

Dne 6.9.2016 proběhlo individuální vzdělávání na žádost pěstounů na přechodnou dobu, kteří mají ve své péči malá miminka. Společně jsme probírali téma Jak se nezbláznit ze všech našich povinností aneb pozor na syndrom vyhoření.

Specifické poruchy chování přijatých dětí aneb moje identita – PROBLÉMÁK

Pátek, 16 června, 2017

O víkendu 9.-11.9.2016 proběhl seminář na velmi zajímavé téma – Specifické poruchy chování přijatých dětí aneb
moje identita – PROBLÉMÁK. Seminář proběhl za přítomnosti mnoha rodin.

 

Kokos

Sobota, 3 června, 2017

Sedíme u stolu a koukáme na výtvor, který vlastníma rukama vytvořil 21 letý Martin.

Klobouk dolů, to bych já nesvedla. Naše dcerka se ptá: A to se všechno dá jíst? Ano, to všechno se dá sníst a také sní, uvidíš. A ta ředkev to je ovoce? Ne, to je zelenina. A ta meduňka, to je meruňka? Ne, meduňka je bylina a meruňka je ovoce. Takto rozebíráme další a další ovoce a zeleninu a určujeme, kam co patří. Děti se Martina ptají, zda by uměl vytvořit něco pěkného například z melounu. Martin přitakává. Až najednou padne otázka: „A z kokosu bys taky dokázal něco udělat?“ Kokos je ořech z toho by to šlo asi těžko. Najednou mu zasvítí oči a zeptá se své přijaté sestry: „A kde vlastně roste kokos?“ Odpověď nás zprvu zaskočí a vzápětí rozesměje. „Kokos roste přeci na alpě.“

D.

Paměť

Sobota, 3 června, 2017

Maminka chce po své přijaté dceři, aby přinesla z vedleší místnosti prádlo. Dcera neposlouchá a donese něco jiného. Maminka se zlobí: „Už zase si neposlouchala, co jsem ti říkala?“  Odpověď dcery ji rozesmála: „Maminko za to já nemůžu, za to může moje krátkoblbá paměť „.

Holčičko moje, ještě že tě máme, co bychom sem pořád psali?

D.