A to takhle jednou jedna maminka – pěstounka píše domácí úkol se svými synky. Sedí u stolu a vysvětlují  co mají za úkol. „Máme vymyslet a napsat název hory a řeky. Maminka je povzbuzuje: “ No tak hoši začněte, to přeci znáte.

Kluci začnou: Hora se jmenuje „PÍP“, myšleno „ŘÍP“ a řeka se jmenuje „ZVRATKA“ myšleno „SVRATKA“.

Maminka nevěřila vlastním uším. Když mi to vyprávěla smála se a říkala mi: „Víš co mne překvapuje? Že kluci tu řeku znají, teče kousek tady od nás a oni dokáží vymyslet takový nesmysl.“

No co, aspoň se máme čemu zasmát. No řekněte, není to legrace? Napadlo by vás to, že po změně jednoho jediného písmenka ….

T.

Věším prádlo, hafo prádla, je nás totiž doma pořád docela dost. Dcera na mne soucitně kouká a povídá: “ A maminko, tebe to baví?“ Zamyslím se a popravdě odpovím: „No tak moc mne to nebaví, ale dělám to, protože je to potřeba.“ Dcera je chviličku potichu, přemýšlí a odpoví: „Hm, tak to já nevím, jestli budu dělat i práce, které mne nebudou bavit“ A tak nezbývá než ji poučit: “ Jestli ti mohu poradit tak to si raději nepořizuj ani děti ani manžela, protože to pak budeš dělat hodně prací, které nejsou až tak zábavné a věř mi, že je budeš muset udělat i tak.“ Uběhlo pár vteřin a  dcera mi dává  radu a klade otázku mne: „A maminko, když tě to nebaví tak proč sis vlastně pořizovala děti?“  „Hm, to je zajímavá otázka“…. ani jsem se nestihla nadechnout a dcera si odpovídá sama: „Já už vím, ty sis myslela, že ti budou užitečné, viď? “ Se smíchem na tváři přikyvuji hlavou: „Jo, to jsem si asi myslela“ A dcera si už zase odpovídá sama: „A nejsou viď ? A maminko, k čemu tedy vlastně děti jsou?“ Už nemohu, a tak celou konverzaci končím, košík je prázdný a prádlo je pověšeno: „Milá dcero, to nevím k čemu jsou, ještě jsem to nezjistila“. Dcerka má poslední slovo: „Maminko tak já ti to povím, to poznáš až budeš stará k čemu jsou, ony se totiž o tebe postarají – to teprve, ale uvidíš, protože ty ještě stará nejsi…a maminko a kolik ti vlastně je let…padesát jedna ?? nooo, tak to už trošku stará jsi nebo nejsi? Ale jsi stejně ta nejkrásnější maminka ze všech, to proto si tě tatínek vzal za manželku ..a maminko ? ……..

Gramofon, rádio, televize i počítač měly a mají jednu výhodu – mají vypínač, kterým se daly vypnout a když ten nefungoval prostě jste přístoj vytáhli ze zásuvky …a bylo – ticho….marně přemýšlím, roky marně přemýšlím, kde děti mají vypínač.

Být maminkou je krásné a být pěstounkou je dvojnásobně krásné, jen je třeba umět naslouchat …cože mi to ta moje dcerka dneska vlastně řekla? Že jsem pro ni ta nejkrásnější maminka? Že mě nikdy neopustí a že se o mne ve své dospělosti a v mém stáří postará? Jsem šťastná žena i s tím věčným košíkem plným prádla….. 🙂 neměnila bych.

D.

Po večeři ke mne přijde dcera a s velmi vážnou tváří mi povídá: Maminko mne dneska ta ruka bolí jako by byla „kočkovaná“. Vy jistě přijdete na to, že myslela jako „po očkování“.

D.

Tak si jednou s manželem v kuchyni povídáme, už ani nevím o čem, a v tom se nám vmísí do hovoru dcera a zeptá se: “ Tati a je nebezpečné být mimozemšťanem?“  Je to nebezpečné být nahoru a dolu? “

Manželovi to nedalo a začal se dcery vyptávat, koho tím myslí, když říká „mimozemšťan“.

Z jejího vysvětlení vyplynulo, že nemyslela mimozemšťana, ale kosmonauta.

D.