Dcerka se učila na písemku. Učila se opravdu docela dost a přesto přinesla z písemky za tři. Ptám se jí: „ Co jsi tam pokazila, že si nedostala jedničku? “ Odpověď mě pobavila: „Já? Já nic nepokazila, Já myslím, že to musel nějak pokazit pan učitel.“

D.

Pár hlášek našich ratolestí, na nás, jejich rodiče:

–          Vy jste takoví už trošku starožitní….

–          Mami, to máš jedno, to stejně nepochopíš, vždyť Vy jste se narodili ještě ve středověku…

–          Mami, co stresuješ ?

–          Stojíš tu za mnou ve dveřích jak otrávený indiánský šíp…

D.

Jsme na horách, pijeme horký čaj, děti se s tatínkem chystají na večerní lyžování. Naše devítiletá holčička jede na večerní sjezdovku úplně poprvé. V rodině je nejmladším dítětem v partě samých puberťáků a ti si ji samozřejmě dobírají. Líčí ji samé story o nebezpečí, která tam mohou na ni číhat. Naše malá se s důvěrou na nás, své rodiče obrátí a říká: „Že to není pravda, to co mi říkají ?“ Tatínek jí odpovídá: „ To jim nesmíš všechno tak moc žrát, to víš jsou to všechno puberťáci.“ Naše důvěřivé a milé dítě se otočí a říká: „ Ale vždyť já nic nejím“ a ukazuje nám svou prázdnou pusu. Co si myslíte, že naši puberťáci udělali ? Rozhodně se ani trochu nezastyděli a propukli v hurónský smích.

Malá za mnou za chvíli přijde a šeptá mi: „A maminko, ta puberta, to je nějaká nemoc ?“

D.

Múj 16 letý syn se rozhodl něco dobrého uvařit pro nás k večeři. Budou to bramborové placičky. V tom padne otázka: „ Mami, jak může být na pytlíku s kořením napsáno – černý pepř čtyřbarevný ? Co je to za blbost ? “ …. a já to normálně čtu pokaždé, když vezmu pytlík do ruky a nikdy mne to nenapadlo.

D.