V pátek dne 17.12.2010 jsme přijali pozvání pana Jiřího Gerži, který je náhradním tatínkem a členem našeho sdružení, na exkurzi do jaderné elektrárny v Dukovanech, kde sám  pracuje již mnoho let. Sníh velmi komplikoval naši cestu napříč Vysočinou, nicméně jsme přijeli i s mírným časovým předstihem. Nic nám tedy nebránilo v započetí prohlídky samotné.

Naše exkurze začala na vrátnici, kde jsme museli kromě platných občanských průkazů, projít i biometrickými měřeními ruky. Dostali jsme identifikační cedulky na prsa a mohli jsme jít na to.

Cesta nejprve vedla do budovy, kde se připravují budoucí technici a operátoři, k tak zvanému, trenažéru velína. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací, zkusili jsme si tlačítkem odstavit samotný jaderný reaktor – samozřejmě jen zkusmo –  po zmáčknutí červeného tlačítka vše začalo houkat a blikat, spouštěly se ochrany, počítače pracovali na plné obrátky.

Další zastávkou bylo informační centrum, kde čtyři z nás zůstali a tři se vydali přímo k jadernému reaktoru. Obě skupiny si užily po svém, každá,  po setkání, nadšeně vyprávěla té druhé, co viděla a co se dozvěděla.

Kdo byl v informačním centru dostal možná více zhuštěných informací a viděl maketu reaktoru úplně dopodrobna. Součástí prohlídky bylo zhlédnutí i tří velmi zajímavých filmů nejen o elektrárně samotné, ale například i o štěpení jádra a o tom, jak probíhá jaderná reakce v samotném reaktoru. Já tedy byla na výsost spokojená, ani jsme nemusela být u reaktoru in natura. Druhá skupina, ale stejně nadšeně vyprávěla o svém putování elektrárnou s dozimetry na plášti a helmami na hlavách.

Po setkání obou skupin jsme navštívili strojovnu, kde velké turbíny poháněné parou, předávají svoji energii generátoru, který ji přemění na energii elektrickou . Zajímavá to věc pro člověka, který není nijak technicky zdatný a doposavad ani moc nechápal, kde se v té zásuvce doma vezme elekrický proud a jak ten dokáže nahřát žehličku či spustit  vysavač, mikrovlnku, pračku a další podobné domácí vymoženosti.

Naše výprava za poznáním výroby elektrického proudu jedním z nejčistějších způsobů, skončila po třech a půl hodinách. Cítili jsme se nabiti vědomostmi  a mnohými informacemi, ale také notně unaveni.

Naše poděkování patří Jirkovi, který s námi celou exkurzi podnikl jako náš garant a celou skupinu sedmi lidí zdárně dovedl až do konce  bez problémů a hlavně bez úrazu. Jirko, bylo nám potěšením být pod tvým vedením.

zprávu z exkurze podává Monika