Vodácký výcvik opět na řece Jihlavě

dsc_0556Vodáckému výcviku předcházely silné deště a někde  i povodně. Na řekách je vyhlášen povodňový stav. Sobota 4. července 2009 se však blíží a vedoucí vodáckého výcviku zvažují, kam a na kterou řeku děti a mládež vezmou, aby o pro ně nebylo nebezpečné. Narychlo dokupujeme další plovací vesty, aby si je mohly vzít i všichni starší 15ti let, i když to pro ně ze zákona není povinné.

Vyrážíme dopoledne v 10.00 z Nové Cerekve směrem na říčku Jihlavu a to konkrétně na její horní úsek a využijeme tím darů přírody a splujeme si úsek, který za normálního stavu vody není sjízdný. Naše sestava se stále mění, dnes s námi vyráží ze „starých“ mazáků – Martin a Tomášek na kajaku,  na kanoe usedá Lenka, Iveta, Aleš s Monikou, Leszek s Michalem, Andrejka s Luckou a na pochod s košíkem na houby se vydává Patrik – zálesák. Poprvé s námi jedou – dospělák Kryštof , který předvádí své umění na  kajaku a jeho mladší sourozenci Denisa, Ivan a Bětka. Na poslední chvíli se nám do party hlásí roinka až z daleké Břeclavi, a tak Hanka a Radek vezou na „porcelánu“ svou Lucku a Ondřej se za nimi vydává na nafukovací kanoi, což je pro nás trochu nezvyklé plavidlo, ale přesvědčili jsme se, že kdo umí – ten umí.

Počasí nám velmi přeje, vody je naprosto přiměřeně, „háčkové“ se snaží zavděčit „zadákům“ a ti se snaží loďě kormidlovat tak, aby oni byli pánem každé situace. Pár cvaknutí – to musí být vždycky, to by jinak nebylo to správné vzrůšo. Oběd pečeme opět na ohni, ale tentokrát nám nelije za krk žádná průtrž mračen. Koupeme se, někteří dobrovolně, někteří nedobrovolně, ale počasí je nám příznivé až skoro dokonce výpravy. Snad abychom nevyšli ze cviku, začíná tak pět kilometrů před koncem drobně poprchávat. Aleš se neudrží a pronese: “ To je dobře, že jen tak mírně mrholí a kape, to není tak nepříjemné jako minule“. A to asi neměl říkat, neboť bylo zase o kus hůř. “ Schovejte se pod stromy, tam neprší“, povídá a za okamžik už zase mění své doporučení na: “ No tak raději pojedeme, ono snad pod těmi stromy prší víc než na volné řece, ale aspoň, že není zima.“ A je hůř. Jakoby jsme museli opravdu projít úplně vším, začíná foukat a Jihlavu jakoby nám vítr stále posouval dál a dál. Vidíme komíny, ale město a ten most pod kterým máme končit stále někde v nedohlednu. A je to tady, dětem začíná být zima, kdo by si bral na sebe do lodě bundu, když na začátku byly tropické teploty? A tak Leszek svléká obětavě svou šusťákovou bundu a balí do ní Tomáše, který již sedí u něj v lodi na „porcošu“ a drkotá zuby. Monika se nemůže koukat na Bětku a její promodralé rty , husí kůži a klepající se bradu, svléká si tedy tričko a díky rozdílným velikostem se do něj Bětka skoro celá může zabalit. „Tvrďáci , Ti něco vydrží, viď Leszku ? “

Předposlední jez prověřuje tělesnou kondici všech zúčastněných, neboť ten kdo zůstal v lodi musel sjet dlouhý táhlý jez a ustát dole pod ním vlnobití a silný proud, ten také musel dokázat na vhodném místě s lodí přistát a nabrat do ní svého notně vyčerpaného „háčka“, který se tam dobelhal po krkolomné cestě buší, který musel nejprve zvládnout vyšplhat se do příkrého bahnitého svahu, aby po pár metrech musel opět klouzat po zadku dolu k řece. Někteří to vzdali a s pádlem v ruce vešli do vytoužené Jihlavy po silnici, pak  ještě nasedli a těch 300 metrů k parkovišti, kde byl cíl, tam ještě dojeli na kanoích. Svačina byla fakt opravdu zasloužená, to mi věřte. Nikdo nereptal, nikdo si nevybíral, snědlo se všechno, všecičko, co jsme měli s sebou.

Aleš s Kryštofem odjeli pro auta a my se opět začali slunit a opalovat a nevěřili tomu, že ještě před chvilkou nám mohla být taková zima. Aleš nám se smíchem povídá: “ A to nám ještě nesněžilo.“ Aleši už raději mlč, prosím tě.

Rozdali jsme všem účastníkům krásné diplomy za jejich účst na této sportovní akci, ale diplomy tentokrát nebyli jen za účast, ale i za úsměvy, vytrvalost, výdrž, odhodlání, obětavost, soucit, za pomoc…….no prostě, že nám spolu bylo opět moc fajn a to i přes závěrečné nesnáze. Na druhou stranu, tyto nesnáze lidi hodně stmelí, ukážou co v každém z nás je a dokážeme si pak vážit i drobných samozřejmostí, které v běžném životě skoro nevnímáme.

Tuto sportovní aktivitu finančně podpořily :

NTM A

kraj-vysocina

Pojeďte s námi příště !!  V září bude poslední jednodenní výcvik, pak si už budeme skoro nazouvat na nohy lyže, ale to s námi taky můžete jet. Aleš nám všem slíbil, že už bude mlčet a nebude si počasí vůbec všímat.

Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >