Vodácké soustředění 2012 na řece Sázavě

Slunečné pondělí  6.8.2012 bylo ve znamení odjezdu 19 dětí, 2 vodáckých instruktorů, 2 kuchařek a 2 pomocných instruktorů na vodácké soustředění na řece Sázavě.

Příjezd na tábořiště pod hradem v Českém Šternberku, stavba kuchyně, jídelny a všech stanů účastníků proběhlo dobře a rychle, neboť se všichni těšili na koupání a první cvičení na kanoích. Instruktor Aleš zkušeným zrakem sledoval dění na vodě a v hlavě již dával dohromady posádky lodí na příští den.

V úterý a ve středu sjížděly děti Sázavu a pomalu se učily všem správným záběrům tak, aby dobře ovládaly své kanoe a ničeho se na jezech a v peřejích nebály. Ve čtvrtek je pak Aleš s Martinem zavezli na Vlašimskou Blanici, po domácku přezdívanou „džungli“. Zmrzlina pak dětem vynahradila práci, kterou musely vyvinout, když odpoledne voda náhle zmizela z koryta řeky do elektrárny. Nešlo bohužel pokračovat dál, muselo se do tábora zavolat pro auta a lodě naložit na vozejk. I to však vodáka mnohdy na řece potká i toto byla dobrá zkušenost a praktická ukázka čeho je řeka a lidé kolem ní schopni.

Pátek – děti jsou už schopné samostatně a bez strachu sjíždět jezy, baví je jezdit peřejemi, proto chtějí něco „pořádného“. Instruktoři se radí a vybírají úsek z Ledče nad Sázavou, který je nejen o trochu rychlejší, ale řeka zde protéká i krásnou přírodou. Děti přijíždí do tábora až večer, ale nadšené a unavené. Poslední oheň a rychle spát, zítra nás čeká ještě cvičení na vodě a pak balení – velmi rychle nám to uteklo.

A jak to viděly „ze břehu“ naše kuchařky, zásobovačky, řidičky a zdravotnice? Mnoho funkcí na dvě statečné ženy. Nakrmit takovou hordu dětí není v polních podmínkách vůbec žádná sranda. Uvařit obrovské hrnce plné brambor, rýže nebo poryče (ovesná kaše sypaná cukrem a  kakaem- nejoblíbenější jídlo všech táborníků)to dá nějakou práci. K tomu jezdit na pravidelné nákupy, pomáhat jako doprovodné vozidlo vozící účastníky soustředění a reagovat na zavolání a podle mapy se dopravit tam, kam vám chlapi po telefonu řeknou a kam nevede ani normální silnice …… v neposlední řadě pak ve dne v noci fungovat i jako zdravotnice – no žádná sranda, jak by si někdo mohl myslet.

Jak tábor zhodnotily samy děti? Skvělé bylo každodenní koupání na jezech, hry s míčem po obědě, super bylo všechno jídlo a na otázku: „A kdo přijede i příští rok?“ Nezazněla žádná negativní odpověď. Uhádli byste, co se na konci soustředění skandovalo? „ Blanice! Blanice! Blanice!“ „Sázava!, Sázava!, Sázava!“

A co instruktoři? „Letošní rok byl zase jiný než ty předchozí. Měli jsme tu o dost více dětí a jejich věk se podstatně snížil, což nám dalo větší přemýšlení při sestavování posádek, a když většina z dětí nikdy na kanoi neseděla, bylo to ještě těžší. Mnohé z  dětí však byly natolik šikovné, že jsem jim svěřil kormidlo hned od samého začátku. Některé se snad s pádlem v ruce už narodily“, směje se Aleš. A všem rodičům, kteří nám své děti letos svěřili, vedoucí instruktor Aleš vzkazuje : „Pochválit je musím všechny, nikdo nikdy nefňukal, vytvořily dobrou partu, byly k sobě ohleduplní a pomáhaly si navzájem, a tak to má na vodě být. Děkujeme Vám za důvěru a jsme moc rádi, že se dětem s námi líbilo.“

Těšíme se na další – už osmý ročník vodáckého soustředění.

Ahóóój  !!