Týdenní pobyt na horách
Letos je všude ukrutně málo sněhu, ale my stejně vyrážíme se skupinou 17 dětí na hory. Letos jsme zvolili krásné rekreační středisko v Žacléři. Maminky doma dětem balí kromě lyží i dobré boty na pěší tůry a plavky, abychom mohli eventuelně čas strávit i v bazénu.
Dvě a půl hodiny cesty z Vysočiny, před námi lyžařské středisko bez sněhu – to se dalo čekat. Sedačková lanovka a vedle ní kousek technického sněhu – vedoucí střediska krčí rameny a říká, že se ho snažili udržet ještě pár dní, když věděli, že přijedeme. Potěšilo ho, že jsme pobyt nezrušili.
Bydlíme ve dvou krásných roubených chatách, na jídlo chodíme do budovy pod námi, kde máme na čtvrtek připraven i wellnes s vířivkou a saunou.
Pondělní ráno nás vítá – krásný slunečný den a v 9.00 majitel střediska pouští lanovku jen pro nás a pár zde ubytovaných hostů. Myslíte, že dětem vadí, že je sníh umělý a že je ho jen malý plácek? Nevadilo a vyřádily se na něm naprosto dostatečně, jen rukavice „zahořely“ ty bohužel nepřežily ostrou strukturu sněhu. Úterý nejde děti odtrhnout od lanovky a sněhu. I ty co neuměly lyžovat už zdárně kroutí obloučky. Někteří se učí na snowboardu.
Středa je dnem, kdy se vydáváme na společný výlet na Sněžku. Krásná nová lanovka potěší srdce i nohy, které se nemusí namáhat. Výhled je naprosto unikátní, slunce pálí a na vrcholku je přesto sníh a led. Cesta dolu z vrcholu na Růžohorky už není tak pohodlná jako byla nahoru, ale co by člověk neudělal, když potřebuje unavit hordu neposedů…. další den jako malovaný, plný sluníčka a modré blankytné oblohy.
Níže nás opět sváží lanovka a i děti jsou za to vděčné. V údolí v Peci pod Sněžkou jdeme rovnou na bobovou dráhu, kterou jsme ráno míjeli cestou k lanovce a kterou jsme slíbili po cestě domů neminout. Je to paráda, kdo chtěl mohl se svézt, větší děti si vzaly před sebe ty menší a maličké, aby i ony si to užily.
Večeře je snědena jako každý den a děti zasedají ke společenským hrám a později ke shlédnutí pěkného filmu na plátně. Po dnešku si to všechny opravdu zaslouží. Dospěláci odpadají únavou jako první .-))
Pátek je opět na sněhu a odpoledne nás Sandra zve na dortík do cukrárny – slaví totiž narozeniny. Majitel areálu za bouřlivého potlesku dětí vyhlašuje večerní lyžovačku. HURÁ !!
Blíží se odjezd, je sobota ráno, venku je mlha a neuvěřitelně prší, začalo už v noci, kdy nás budilo bubnování do střechy chaty. Majitel areálu krčí rameny a lanovku už dnes nepouští. Smůlu mají všichni ti, co den před tím přijeli, ti už si nezalyžují.
Balíme. Obědem se loučíme a odjíždíme za deště do Pardubic, kde vstupujeme do tepla krásného plaveckého areálu s různými nádhernými tobogány, vlnobitím a vířivkami. Dokonce s horolezeckou stěnou, ze které se padá rovnou do bazénu. Byl zde i tobogán, na kterém se jezdilo na kruhu nebo dvojkruhu – PARÁDA. Devadesát minut uteklo jako voda a my se vracíme domů. děti postupně opouští „palubu“. Všechny radostné, vylyžované dosytosti, plné krásných dojmů z výletů, odpočinuty z bazénu – co víc si přát ? A mohlo se zdát, že by bylo lepší celý pobyt odvolat a nikam nejezdit. Toto byla odměna za to, že jsme to nevzdali !!