Sportovní rodinná dovolená na polské řece Dunajec

V pondělí 9. 8. 2010 začala aktivní dovolená sportovního charakteru šesti náhradních rodin a to opět v Polsku, kde společně brázdili na kanoích a raftu vlny několik řek, ale začneme od začátku …

Dovolenou jsme začali plánovat už v létě roku 2009, při sjíždění řeky Pilica, která je krásná, ale není moc vodácky náročná. Jednoduše řeka vhodná pro plavbu rodin s malými dětmi. Dobré koupání, hrátky s pískem na každém kroku, mírný tok na kterém se dobře naučí ovládat svou loď i ten, který to nikdy před tím nezkusil. Volba pro příští dovolenou  tedy padla na živější a náročnější řeku Dunajec.

Pondělí, den odjezdu z ČR, vždy bývá stráveno na cestách a posléze stavěním naší základny, pro kterou jsme letos zvolili soukromý kemp v městečku Knurow. Kemp poskytuje dostatek pohodlí pro týden strávený na vodě, jsou tu splachovací záchody, teplá sprcha, společná zastřešená jídelna. V kempu jsme po celou dobu skoro sami a je v dosahu řeky.

Úterý bylo nádherně slunečné a my se rozhodli pro splutí řeky Čierny Dunajec z města Dlugopole. Posléze jsme se vlili spolu s Čiernym Dunajcem do Dunajce, po kterém jsme pádlovali až k našemu tábořišti, v rukách takových nějakých cca 20 km.

Vlny dost veliké, vrbičky občas nepříjemně překážející, což Jenda s Jeníčkem neustáli. Vrbičky spolkly pádlo a již ho nevydaly mršky jedny…. pak se Míšovi postavil k měření sil proud s velkým balvanem uprostřed řeky….. tentokrát Michal boj s vlnami a proudem vzdal a balvan s prudkou vodou ho připravil o kajak …první den skóre tedy nic moc – jedno ztracené pádlo a na třikrát rozlámaný kajak, který i Aleš odhadl jako neopravitelný.   Středa je opět od samého rána slunečná a plná pohody. Vyrazili jsme prozkoumat Bílý Dunajec, který Aleše uchvátil svou průzračnou vodou a upravenými náplavkami a stupni. Nadchl pro sjezd všechny přítomné vodáky, jen místní starší dědové na náplavkách přicházeli, aby nás polsky varovali před číhajícím nebezpečím. Před 14 dny se touto řekou prohnala obrovská povodeň, její hladina byla zvednuta o více jak dva metry a na jednom nenápadném stupni se utopili dva vodáci. Nyní je však řeka vysoce jetelná, jak rád říká náš vodácký intruktor Aleš. Nastalo sundavání lodí z přívěsu, nandavání záchranných vest,  nakonec padá rozhodnutí, že děti půjdou s Monikou po břehu, aby nedošlo k nějakému neplánovanému zranění, přeci jenom opatrnosti nikdy nebývá nazbyt. Dospěláci nasedají do kanoí a raftu, když v tom se k nám blíží tranzit s označením policie. Z auta vystupují dva policisti a upozorňují nás na nebezpečný úsek, legitimují instruktora a ten jim musí slíbit, že bude dbát nejen na bezpečnost všech účastníků, ale i to, že všechny děti bez vyjímky půjdou po břehu – a to i TY Lucko. Dovoleno sjet Bílý Dunajec má od instruktora pouze Leszek a Martin v kajaku. Všichni vodáci sjeli daný úsek s nejvyšší opatrností, ale některé děti byly notně našňupnuté, to mohu osobně potvrdit. Zbytek dne jsme strávili opět na Dunajci a sjeli si krásný úsek z Nowého Targu opět až do tábořiště. Horko a slunce nás často zahnalo do studené, ale osvěžující vody. Děti využily každé zastávky ke koupání …..  prostě ty správné prázdniny, aktivní, ale i odpočinkové. Jedna zrádná vlna a nejeden blbě umístěný kámen v říčním korytě zapřičinil srážku s lodí Karla a Pepína a s lodí Jendy a Jeníčka. Koupali se rychle a nedobrovolně, Karel i trochu bolestivě, ten testoval tvrdost říčního kamenitého dna svými koleny. Ztráta vodotěsných hodinek a voda proniklá do barelu s doklady a mobilem, to už ani Karla nerozhodilo….

  Čtvrtek, již od rána nám svítí slunce a slunce a ještě jednou slunce ( v ČR každý den pršelo a bouřilo). Vydáváme se na plavbu nejkrásnějším úsekem  řeky Dunajec a to Pieninami, řeka tu protéká územím mezi dvěma státy, z jedné strany hory Slovenska, z druhé hory Polska, uprostřed řeky plují pltě (vory), na kterých sedí cestující a plťaři se bidly odpichují ode dna, a tak ovládají plť v proudech a mezi kameny – my bychom na to tedy ani za nic nesedli ….  tak nebezpečné. Pltí jezdí po řece mnoho a my na kanoích a raftu musíme mezi nimi kličkovat a přitom jim nepřekážet v jejich plavbě. Je to rozhodně zajímavá podívaná, pro nás, ale nakonec i pro ně. Dnes je první den, kdy se nikdo necvakl, což považujeme za velký úspěch. Dojeli jsme až do města Kroscienko a unaveni se posléze navrátili do základního tábora, kde si hojil své rozlámané tělo Karel, který hned ráno hlásal, že se cítí, jakoby včera prošel mlýnicí. Naordinovaný odpočinek mu udělal určitě dobře.

Pátek ráno, opouštějí nás rafťáci a Karel s Pepínem, kteří cestují za svým příbuzenstvem v sousedním Slovensku.

Mnozí z nás opět chtějí jet čarovné Pieniny, první výprava byla průzkumná, proto některé děti předešlý den zůstaly odpočívat v táboře, nyní tedy usedají do lodí ke svým rodičům a kochají se nádherou kaňonu a průzračnou vodou. Dnes začínáme o pár kilometrů výše proti proudu řeky než den před tím, pod hrází jezera. V době oběda nás nečekaně přijíždí kontrolovat policisté, kteří  připlouvají na jedné plti. Nesmí tu zůstat po nás žádný nepořádek jsme totiž v národním parku, musíme ukončit siestu a odplout. Tentokrát zkouší, jestli dokáže pohnout kamenem v řečišti, Luboš s Lukášem. Nevyšlo jim to, kanoe plave dnem vzhůru, Lukášek statečně drží své pádlo v ruce, kámen však zůstává na svém místě dál. Vše se povedlo pochytat a jedeme úspěšně do cíle dnešního dne. Než Milan s Alešem přivezou auto od hráze jezera, děti opět využívají koupání v proudu řeky. Den končí v táboře vařením večeří, hraním šachů a karet a když děti odejdou do spacáků, my dospělí děláme „válečnou“ poradu co bude dál, kam se podíváme, co pojedeme a kdo. Noc je rušná, přichází bouře s obrovskými poryvy větru, koruny stromů spolu s větrem a bouřkou burácí jako když se na nás valí řeka plná vody. Poryv větru bere neukotvený stan, zvedá ho do výše a mrští s ním na stan a zaparkované auto Milana a Majky, naštěstí se nic zlého nestalo, stany i auto to přežily. Vybíháme rozespalí ze spacáků, skládáme stan a zalézáme zpět do tepla spacáků. Stany však cloumají poryvy větru, nebe se stále rozsvicí blesky, hromy se nás snaží vyděsit. Většina dětí je však natolik utahaná, že vše klidně zaspí, naštěstí.

Sobota – je po prudkém nočním dešti, ale už zase hřeje slunce. Aleš s Milanem se jedou podívat na blízkou horskou bystřinu jménem Bielka, zda by měla dost vody a šla jet. Zbytek lidí začíná předbalovat věci a skládat suché stany, neboť po návratu již budeme odjíždět domů.  Kluci se vrací povzbuzeni tím, co viděli, Bielka je úžasná říčka – jedeme ji.

Luboš se nabízí jako dobrovolný řidič doprovodného vozidla a spolu s Lukáškem nás hlídají, tak říkajíc, ze břehu. Do průzračných vod  se spouští Martin na kajaku a dalších 6 kanoí s posádkami. Bielka je prudká horská bystřina s velkým převýšením, koryto i břehy jsou pokryty bílými kulatými kameny různých velikostí, voda průzračně čistá, studená, ale na prudkém pálícím slunci osvěžující. Některá místa jsou náročnější, mnohá velmi kouzelná, další svádějící ke hraní v proudech. Martin na jednom místě zkouší eskymácké obraty. 12 km dlouhý úsek dává zabrat všem svalům, které musel vodák za ten týden použít, únava se začíná projevovat a Monika vzdává svou jízdu jako zadák. Svaly na rukách se klepou, prsty nechtějí už pádlo ani sevřít, na dlani stržený puchýř, spálená záda od slunce – nechte mne tu umřít, víc už nechci …… Aleš přehazuje operativně posádky lodí, bere svou ženu na háčka (přeci ji tam nenechá) a po pár kilometrech už vidíme na břehu Luboše s Lukáškem, kteří objevili dobré místo k nakládce lodí a rychlému návratu do tábora. Odpočinek má dovolen jen Aleš, protože bude řídit 600 km, před sebou 6 hodin jízdy autem s vozíkem plným lodí. Ostatní kmitají a dobalují zbytek věcí, ještě poslední večeře a loučíme se s kempem a zanedlouho i se samotným Polskem. Přejet Slovensko a už jsme na Moravě. Loučíme se s Lubošem Lexou a spícím Lukáškem, zbytek výpravy má před sebou další 4 hodiny jízdy. Postel je postel a když do ní padnete ve čtyři ráno, máte ji ještě raději než kdy jindy.

Dovolená nebo ne ? Jak pro koho, někdo je radši v klidu u moře, my raději s dětmi v přírodě, obklopeni milými lidmi se kterými je sranda a kteří také upřednostňují nějaké ty adrenalinové a aktivní prožitky. Přijeli jsme domů unaveni, ale spokojeni….. a kam vyrazíme za rok ??