Rodinná voda na polských řekách
V pondělí dopoledne 4.8.2008 se tři rodiny z našeho sdružení vydali na dalekou cestu do polského příhraničí. Po cestě jsme se zastavili v našem hlavním městě, kde jsme měli v půjčovně lodí připraveny kanoe, pádla, lodní pytle a kajak pro odvážného Martina. Tyto tři odvážné rodiny se rozhodli důvěřovat Alešovi a sjet spolu s jeho rodinou polskou říčku Kwisu. Avizovaná byla klidná průzračná říčka, která je vhodná i pro rodiny s malými dětmi. Manželé Balíkovi Alešovi natolik důvěřovali, že mu svěřili svou malou Adélku přímo do lodě. Adélka se do fousatého Aleše zamilovala hned po prvním spuštění lodí na vodu a už nechtěla jezdit s nikým jiným. Lucka se pak o ní po cestě starala jako nějaká zkušená maminka, tímto Lucce udělujeme diplom za statečnost a obětavost. Počasí nám bylo příznivě nakloněno a tábořiště jsme vždy objevili v pravý čas a bylo vždy jiné a něčím naprosto jedinečné. Jedno bylo krásně schované pod obrovskými duby, jiné leželo asi tak tři metry nad hladinou vody na písčitém břehu v zátočině řeky, kde si děti parádně užily skoků do jemňoučkého písku další jsme pak pojmenovali podle nám se zjevivších Adama a Evy (foto přiloženo). Oheň zaplál každý večer a když po dlouhých hovorech nakonec došlo dřevo, seděli jsme jen tak potichu a sledovali noční oblohu plnou hvězd a dívali se na padající meteority, které každou chvíli ozářily oblohu. Vody v řece bylo právě tolik, aby se přírodní překážky jako byly padlé stromy daly podjet nebo naopak přejet a tolik, abychom všechny místa, kde bylo vody méně nemuseli složitě přetahovat. Pátek byl vyhlášen dnem odpočinku, protože čtvrtek byl velmi náročný a to počtem ujetých kilometrů (22 km) a hrozným vedrem, kdy nám nepomáhalo ani koupání a stín stromů. Za tyto čtyři dny se nám podařilo dojet až tři kilometry pod soutok Kwisy a další, již o něco větší říčky, Bóbra. Maminky a manželky v jedné osobě uvítaly toto rozhodnutí o odpočinku a jaly se chladit a mydlit svá těla v řece Bóbr, kdež to chlapská část výpravy se rozhodla nezahálet a vymysleli si sportovní utkání. Z čeho se skládalo ? Pádlování proti proudu,přejezd proudu a běh vodou s lodí taženou na provaze za sebou – nejvyšší počet bodů získal Jenda Balík a budiž mu tu veřejně udělena další medaile za nejlepší sportovní výkon. Jeho ženě Blance pak udělujeme pochvalu za to, jak rychle se naučila ovládat svou loď, jak se nebála žádného jezu a statečně všechny bez jediného cvaknutí sjela a věřte nebo nevěřte naučila se to tak dobře, že si některé překážky troufala jezdit i bokem. Terezka se svým manželem Zdeňkem by měli dostat odměnu za nejvíce uplavaných kilometrů, oba a někdy i s Románkem plavali, ať svítilo sluníčko nebo nesvítilo. Poznali jsme jinou zemi a její obyvatele, kteří nás všude rádi viděli a když zjistili, že jsme češi byli ještě milejší a vstřícnější. Navštívili jsme městečka a viděli jejich památky, krásné mosty, vznosná sídla i prosté staré chalupy. Uvědomili jsme si, kolik půdy se v Polsku nechává ležet ladem a naopak nás překvapilo, že není vesnice, kde by alespoň někdo z jejích obyvatel neměl jednu či dvě kravky, které každé ráno odvádí na pastvu a večer zas žene z pastvy domů. Měli jsme čas na své děti a hráli s nimi míčové hry. Měli jsme čas posedět u kávy či ohně s klobáskou. Měli jsme čas si jako přátelé popovídat. Nemuseli jsme spěchat, nemuseli sledovat hodinky, nemuseli poslouchat rádio či televizi ani ruch velkoměsta, byla to odpočinková dovolená, i když nám dokázala protáhnout těla a to někdy hodně pořádně, viď Blanko ? Tak co, navnadila jsem Vás na příští rok ? Pojedete s námi na vodu či na kola nebo zase parníkem ? Dokonce nám zbylo i trošku času na to, abychom se zamysleli nad programem sdružení pro příští rok, ale to se všichni včas dozvíte zde na stránkách již koncem tohoto roku.