Jednodenní vodácký výcvik na řece Jihlavě
Sobota 16. května 2009, pošmourné ráno, ve vzduchu vlhko, ale 14 odvážlivců (4 dospělé osoby, 9 mládežníků a 1 malý kluk) vyráží po dlouhé zimě zase na vodu. Vadí nám, že občas máme vodu zespoda i zeshora, ale stejně je to krásné, to nám nikdo nevymluví. Ti méně stateční z nás (kupodivu takoví Ti „tvrďáci“), občas hudrají a vzpomínají na teplou postel a horký čaj (doma si toho však nikdy neváží), ale nás ostatní prostě láká poprat se se svou pohodlností a když je to jen na jeden den……tak to se přeci dá vydržet, ne ??
Na řeku byly spuštěny kanoe a kajaky a vyrazili jsme. Místy bylo vody málo, místy však docela dost na to, aby se dalo pěkně jet i plavat. Nejlépe si zaplavala Lucka, která zkoušela teplotu vody a hloubku řeky a posléze ještě mazlavost a kluzkost bláta, já si stejně myslím, že jenom záviděla malému Tomášovi. Tomášek totiž velmi odvážně, ač podruhé v životě na vodě, sedl do kajaku, na hlavu nasadil přílbu, na tělo navlékl plovací vestu, přes bedra přetáhl špricdeku, do ruky vzal kajakářské pádlo a odrazil se od břehu. Až na vodě zjistil, že to není vůbec žádná sranda, nešlo to a nešlo, jet rovně, stále mu to někam zatáčelo, motal se chudák jednou doleva jednou doprava, až mu Aleš pomohl takovým zázračným vynálezem. Světe div se, stačí k tomu kousek provazu a skoro vypitá Pet láhev matonky, kajakář ji táhne za sebou za zádí na provaze a ona drží za odměnu směr kajaku. Ve fotogalerii pak naleznete jednu fotografii, kde se Aleš pokoušel vyfotit Tomáška jak jede na kajaku, ale ten byl tak rychlý, že Aleš vyfotil právě jen tu Pet láhev taženou za zádí kajaku, dala jsem Vám ji tam proto, abyste mohli obdivovat vynalézavost českého lidu, Alešovo fotografické umění však za obdiv moc nestojí. Tomášek statečně bojoval s kajakem i s poslušností. Možná, kdyby více poslouchal instrukcí Aleše, nemusel by tolik bojovat obmotán na několika překážkách, které se v řece vyskytly. No ale, říkejte někomu, že nemá jezdit do proudu, když ………a už to bylo. Tomášek pocítil na vlastní kůži to, co jsme říkali na našem prvním klubovém setkání, vždycky poslechni, když vedoucí řekne, že se něco nebude dělat nebo že se něco nepojede, věř, že má více zkušeností než ty a že dobře ví, proč to říká. Teď se Tomášek JEN cvaknul a byla mu zima, ale jindy- jindy to může být zlé, hodně zlé a může to stát někoho i život. Tomášek už si to jistě bude pamatovat, ale stejně si zasloužil tu největší pochvalu ze všech zúčastněných. Nevzteknul se, vydržel až do konce, nezmatkoval, když se nabalil na kámen a trpělivě čekal s hlavou nad vodou a tělem v kajaku až Aleš pro něj skočí a osvobodí ho. Aleš ho vytáhl, postavil na šutr, vylil kajak, posadil Tomáše zpátky do kajaku, zašprickoval ho a jelo se zase dál – no prostě pohoda. A že sem tam pršelo, no a co, to k tomu taky patří.
Dojeli jsme nakonec naší cesty a Karel si zasprintoval, aby chytil vlak, který ho měl dopravit zpět pro auto. Dali jsme si svačinu, rozdali diplomy za účast na této super akci a Monika nám rozdala k vyplnění dotazníky. Jedna z otázek zněla: “ Co Vás nejvíce zaujalo ?“ Odpovědi : 1.Tomášek, 2. Lucky excelentní vypadnutí z lodi, 3. jaká tu byla švanda, 4.odvážlivost Tomáška, 5.Lucka a její pády do vody, 6. všecko bylo perfektní, 7.to jak mamka jela na vodu a Tomášek jak se třikrát cvaknul a byl hrozně statečnej, 8. jak se Tomášek statečně choval a pokračoval i když se třikrát cvaknul, 9. Tomáškův cvakot zubů. Další zajímavé odpovědi na dotaz, co jste nejvíce na této akci postrádali, byly např. neoprén a hezké počasí. Poslední otázka „Chcete ještě něco sdělit ?“ Odpověď : “ Že Aleš je supr vedoucí. “
Co k tomu všemu nakonec dodat ? Tomášek je kabrňák a byl dobrým maskotem celé naší výpravy. Pro kajak má obdarování, i když si to mnozí z Vás, zvláště pak po přečtení těchto řádků asi nemyslí. Aleš je supr vedoucí. Karel je fajn chlap a všichni, kdo s námi jeli, i když jsem se o nich ani slovem nezmínila, byli skvělí, byla s nimi legrace a byla to dobře strávená sobota, rozhodně lepší než doma v posteli u televize, Lešku, to mi musíš dát za pravdu. Zdravím Evžena, Silvu, Lenku, Andreu, Michala, Martina, Patrika a Totyho – i Vy zasloužíte, abyste tu byli jmenováni jako vítězové, vítězové nad pohodlností, vítězové sami nad sebou.
Vaše a Alešova Monika
