Klubové setkání v Třebíči s Janou Frantíkovou, Dis.

V pondělí 2. března 2009 se v tomto roce uskutečnilo již druhé setkání třebíčského klubu našich pěstounů. Vedení klubu se statečně ujala maminka Alena Saturková, s fotoaparátem běhá kolem dokola Karel Krča a čajíčky, kávičky a dobroty roznáší Jana Geržová. Na všech přítomných je vždycky vidět, jak je těší být spolu, popovídat si, sdílet spolu radosti, ale někdy i ty starosti, které s sebou zákonitě výchova dětí přináší a to se týká dětí vlastních i těch přijatých. Tentokrát se nás sešlo 14 dospělých a děti opět (nezlobte se) nebylo možno, pro jejich neustálé hemžení v herně, spočítat, snad 12 či 15 ?

Středisko náhradní rodinné péče se sídlem v Jelení ulici v Praze 1 našemu občanskému sdružení nabídlo pro letošní rok několik tématických přednášek o náhradní rodinné péči. Jednu z nich právě třebíčský klub s radostí uvítal. Paní Jana Frantíková, Dis, sama maminka a pěstounka 11 ti dětí, některé děti se jim doma narodily a jiné si s manželem Tomášem přinesli či dovezli z různých kojeneckých či dětských domovů. Přijímali tak ke svým pěti biologickým dětem, další děti, které z různých důvodů nemohly vyrůstat ve své biologické rodině. S velkou láskou dokázali přijmout nejen děti zdravé, ale i handicapované, bílé, ale i rómské, malé i větší a úplně velké, stojící téměř na prahu dospělosti. Pro posluchače je vyprávění paní Jany, o výchově dětí, poutavé a motivující. Téma, které si třebíčský klub zvolil bylo velmi obsáhlé a mám pocit, že mnohé zůstalo bohužel kvůli nedostatku času nevyřčeno a mnohé otázky zůstaly nezodpovězeny, ale určitě nás to všechny do jednoho tak, jak jsme tam v kruhu seděli, hodně obohatilo. Co naše přijaté děti trápí, s čím zápasí, proč mnohdy úplně nesmyslně odmítají naši lásku, proč reagují tak, jak reagují a proč tolik narážejí na nepochopení druhých kolem sebe ? Proč musí bojovat nejen se svými strachy, ale například i s učitelkami ve školkách či ve školách, proč mají strach přijímat lásku a neumí jí dávat ? To je jen pár otázek z mnoha, které se  nám paní Jana snažila objasnit .

Klub v Třebíči je zatím posledním klubem, který pod naším sdružením vznikl, impuls k jeho založení byl velmi prostý, náhradní rodiče chtěli o sobě vědět, chtěli být spolu. A někdo se toho prostě a jednoduše musel ujmout, v Třebíči to byla právě maminka Alena. V pondělí však do Třebíče zavítala i jiná maminka a to paní Marcela Dědová, která se přijela z vlastní iniciativy podívat, jak takové to klubové setkání má vypadat a co od něj může očekávat, protože sama má touhu podobný klub založit tam, kde bydlí a to v Bystřici pod Pernštejnem.  Její aktivní přístup k založení klubu, touha po těchto setkáních jsou dobrým předpokladem pro to, že se brzy rozrosteme o další místní klub. Proč nám Jihlava a Havlíčkův Brod usnuly ? Tam nejsou náhradní rodiče, kteří by toužili po tom, aby jim někdo pomohl nebo je dokázal v plnosti pochopilt ?

Aleš, předseda našeho sdružení, referoval všem přítomným i aktuality z dění kolem zakládání asociace náhradních rodin a mnohým objasnil, proč se asociace zakládá a k čemu nám – náhradním rodičům, bude. Pověděl i něco o tom, jak a  kdy se bude možno  do asociace přihlásit. Budeme se snažit Vám všem,  zde na našich webových stránkách,  zprostředkovat nejen kontakt na fórum asociace. ale dát Vám i fundované odpovědi na Vaše případné otázky, neboť nejlépe je čerpat  přímo u  zdroje a tím Aleš, který byl zvolen do přípravného výboru asociace, právě je. První impuls, k založení Asociace náhradních rodin v České republice, dala paní Klára Hesounová Měkutová, členka našeho sdružení.