Děti z náhradních rodin na horách

Od 17.1.2016 proběhlo lyžařské a snowboardové soustředění i s výcvikem pro úplné začátečníky v Krušných horách pod vedením zkušených akreditovaných instruktorů. Počasí nám neuvěřitelně přálo, bylo nádherně – čerstvý jiskřivý sníh, který každou noc padal z nebe nový, mrazivé počasí, které vytvářelo na stromech nádherné „zimní okrasy“ a hlavně nedovolilo sněhu roztávat a slunce, které svítilo téměř každý den dodávalo horám ten správný obraz.

Dle slov pana majitele objektu, kde jsme bydleli, jsme opravdu týden vychytali, protože 14 dní před tím než jsme přijeli tam bylo sucho, po sněhu nebylo ani památky, lyžařské areály ani nezasněžovaly. Všude byly holé stráně a oni půjčovali lidem koloběžky místo lyží. A v den našeho odjezdu přišla obleva ….

12 dětí z několika náhradních rodin se potěšilo radovánkami na sněhu – stavěly iglů, sněhuláky, byly navštívit zasněženou Vlčí jámu, která je nedaleko chalupy, kde jsme byli ubytováni. A pak samotné lyžování a snowboarding – co k tomu dodat. Lidí na sjezdovkách málo, protože jsme přijeli v termínu mimo jarní prázdniny. Vleky a kopce liduprázdné, paráda na rychlou jízdu i na to se něco naučit pokud na „prkýnkách“ někdo stál úplně poprvé.

A našli se i tací, kdo si lyže nebo snowboard přivezli a stoupnuli si na ně úplně poprvé v životě… lyžníkům / nelyžníkům bylo 9, druhému také 9, dalšímu 14 a 40 let, snowboard poprvé viděl a poprvé na něm stál 13 letý hoch A určitě se nebudete divit, když vám řeknu, že se všichni za ten týden naučili co potřebovali. Na konci vyjeli sami na vleku a sjeli kopec dolů a že to byl pořádný kopec. Jedna z devítiletých dívek, která před tím nikdy nestála na lyžích byla dokonce tak dobrá, že ji instruktoři vzali na poslední jízdu na sjezdovku ve Skiareálu Plešivec, kam jeli za odměnu jen ti nejlepší z nejlepších. „Sáro na to, že jsi původně vůbec jet nechtěla, protože si na lyžích nikdy nestála a bála ses, byla jsi na lyžích jednička, jako by si se s lyžema na nohách už narodila !! “

Ubytovaní jsme byli ve skvěle vedeném penziónu „Chata pod Vlčí jámou“, kterou vedou manželé Michálkovi (www.chatapodvlcijamou), velmi příjemní lidé se srdcem na dlani, smyslem pro humor, které hned tak nic nerozhází – dokonce ani naše „neposedné“ děti z náhradních rodin. Vaření se ujaly hned dvě maminky – pěstounky a podle toho jak děti vracely „vyluxované“ talíře, myslím, že jim velmi chutnalo.

Cesta zpět v sobotu 23.1.2016 byla dlouhá a zprvu i velmi zajímavá – zamrzlo nám totiž jedno z aut – chvíli jelo a pak zase stávkovalo a pak zase chvíli jelo a pak zase už nejelo. Být 200 km od domova, v autě mít 8 lidí, k autu připřažený vozík plně naložený batohy, lyžemi a snowboardy a kolem vás jen sníh a sníh – no žádná sláva. Aleš si však věděl rady a když na benzínce otevřel nádrž a uslyšel kvílivý zvuk, hned bylo jasno – zamrzlo nám přisávání vzduchu do nádrže – taková banalita a přesto to vypadalo chvíli úplně beznadějně. Natankovali jsme, občas při zastávkách ještě zkontrolovali přisávání do nádrže a v pořádku dojeli za 4 hodinky domů, kde jsme pak předávali spokojené děti odpočinutým rodičům.

A co říct závěrem? Prohloupil ten, kdo s námi nejel. Tak snad příští rok… 🙂