Beseda o identitě romských dětí v náhradní bílé rodině
Na besedu s paní Janou Frantíkovou o identitě romských dětí v náhradní bílé rodině, která se konala v Pelhřimově v sídle sdružení ve čtvrtek 6.11.2008, přišli čtyři pěstounské rodiny, dvě pelhřimovské sociální pracovnice a jedna nastávající mladá maminka. Kupa dětí různého věku, od 9ti měsíčního batolete až po čtyři dorostence, plně zaměstnala všechny čtyři asistentky, které přijely, aby děcka rodičům pohlídaly a ti se mohli v klidu zaposlouchat do vyprávění paní Jany. Mnozí z Vás již Janu Frantíkovou znají a vědí o ní, že její rodinou prošlo celkem 11 dětí, některé děti jsou ještě doma, u mámy a táty, jiné se už osamostatnily a udělaly z Jany i hodnou babičku. Rozdíly mezi vlastními a přijatými dětmi nikdo z nich nedělá, i když jsou některé děti zdravé a jiné se zdravotním handicapem, i když jsou některé bílé a jiné naopak tmavé, všechny děti jsou jejich.
Mnozí z Vás znají paní Janu jen po hlase, když totiž zavoláte do Střediska náhradní rodinné péče a žádáte o radu či pomoc, ozve se Vám mnohdy právě její, příjemný chápající a uklidňující hlas. Mám dojem, že proto všechno jsou pořádané besedy s ní tak zajímavé,tak plné porozumnění a soucitu, proto všechny obsahují spoustu cenných praktických rad. Její osobitý humor pak všechny lidi udrží určitě ve stavu bdění a opravdu ani ti nejunavenější z nás na této besedě neusnuli.
Téma o identitě romského dítěte, které bylo přijato bílými rodiči do bílé rodiny je pro nás pěstouny, kteří takové to dítě mají doma, hodně zajímavé. Často si klademe otázku, jak se vyrovnat s tím, když děti ve škole hrubě „naše“ dítě uráží, když mu spolužáci nevěří, že ztracené pero nevzalo. Když Vám přijde domů 4 letá holčička ze školky a velmi vážně se zamýšlí nad tím, jak to udělat, aby měla světlou kůži a blond vlasy, tak jako ta holčička, která má v šatně vedle ní pytlíček na oblečení. Srdce Vám usedá, když se ta Vaše malá copatá romská holčička ptá: “ A maminko, proč si si nevzala raději nějakou holčičku s bílou kůží, když ta moje je tak ošklivá?“ Nechápete to. Proč by měla být ošklivá? Vždyť na barvě kůže nezáleží, Vy jste si ji vybrali právě proto, že ji měla takovou, protože jste chtěli dát domov dítěti, které nikdo nechtěl. Jak to tedy vlastně je? Proč na Vaše tmavé dítě útočí jiné taky tmavé ( a možná ještě tmavější ) dítě? V noci přemýšlíte, jak těžko musí být všem těm dětem, které kolektiv nepřijme, protože mají nějaký handicap, byť je to jenom odlišná barva kůže? Jana se nám snažila ukázat, jak se správně vyrovnat s tím, že je naše dítě jiné, jak mu to sdělit, jak nepopírat fakt, že má romské předky, jak mu pomoci překonat úskalí v soužití s námi bílými, jak z něj vychovat dobrého člověka, který dokáže lidi kolem potěšit a povzbudit. Beseda byla vtipná, dynamická, proložená příběhy rodin a dětí v nich vyrůstajících, jednoznačně měla u nás, kteří jsme přišli,úspěch.
To, že Jana na jaře příštího roku opět přijede do Pelhřimova, nás velmi potěšilo. A téma, které uslyšíme je další z řady, které potřebujeme slyšet a tím bude:“ Výchova dítěte v pubertě, jak s ním žít a jak to ve zdraví i přežít.“ Udělejte si čas a přijďte, vždyť i to Vaše malé dítě jednou vyroste.