Den dětí 2009

11 Sobota 6.června 2009.  Předpověď počasí nám hlásí déšť na celém území naší republiky. Den dětí na hřišti v Nové Cerekvi je letos již potřetí. První rok byla zima, děti běhaly v čepicích a bundách, tři týdny před Dětským dnem ještě ležel na polích sníh a všude bylo ukrutné bláto. Druhý rok byl naopak ukrutně horký a museli jsme přivalit doprostřed hřiště bazének, abychom děti mohly zchladit. Jak tedy bude letos ? Přihlášených rodin je poměrně málo oproti minulým rokům, ale organizátoři nejsou zvyklí zoufat, ba naopak, jsou zvyklí doufat. Doufat v to, že bude hezky, i když předpověď počasí hlásí pravý opak a doufat i v to, že se dětem zase, tady u nás, bude líbit. Pro jistotu jsme nachystali i náhradní program, takový plán B. V místní základní škole se dá taky dobře sportovat a vedle tělocvičny, v družině, by se dal promítnout i nějaký ten hezký film na DVD, káva a čaj pro rodiče se tam dá uvařit také.

Ráno se probouzí Nová Cerekev do příjemného počasí. Sluníčko pomalu vylézá.  Stany, lavice, stoly a trampolína stojí. Oheň hoří. Voda na kávu se vaří a z aparatury se linou hezké dětské písničky. Rodiny, které se nenechaly odradit špatnou předpovědí přijíždí a přichází. Děti se střídají na trampolíně, skluzavce, houpačkách a tatínkové při pečení buřtů. Maminky a tátové si povídají. Smyslem Dětského dne je být spolu, rodiče s dětmi, rodiny s dalšími rodinami, aby se mohly sdílet o svých radostech i těch starostech, která náhradní rodinná péče přináší. Smyslem je, navzájem se povzbudit.

Pozvání však mezi nás, náhradní rodiny, přijala i jedna rodinka se svými „jen“ biologickými dětmi, což nás moc potěšilo, ale zároveň jsme jim museli nalít čistého vína a říci jim, že setkávání s námi může být pro ně i nebezpečné, neboť pěstounství je nakažlivé a o tom by mohli mnozí z nás hodiny vyprávět.

Po upečení buřtů se nachýlil čas na slíbené sportování. A když i sportovní klání bylo za námi, na stupně vítězů vystoupili všichni ti, kdo byli mrštní a rychlí. Maminka Majka nestačila mnohdy ani zapisovat, kdo- kdy- s kým a proti komu- zvítězil. Pauza byla věnována dobré svačince, kterou nám částečně sponzorsky věnovalo Pekařství Velíšek, kterému tímto mnohokrát děkujeme. Tvarohové, makové a marmeládové koláče, to byl skvělý nápad a věřte nebo nevěřte, snědly se opravdu všechny.

Přišel čas na soutěž nazvanou “ Předveď nám, co umíš “ a tedy, opravdu bylo na co koukat. Jedna holčička se snad musela narodit přímo v cirkuse, co ta dokázala dělat se svým drobným tělem (večer jsem si řekla, že to taky zkusím a ne a ne se mi to povést, prostě ani provaz, ani most se mi nepovedl- příště se musím lépe dívat ! ), až rozum zůstával stát, co ta všechno se svým tělem dokázala. Kluci, ti se však zahanbit nedali a předvedli jednak jízdu na „bajkových“ kolech, kdy se mi, jako jejich mamince tajil dech a museli mi přísahat, že když doma říkají: “ Mami, já jdu ven na kolo,“ že tohle na nich venku určitě nedělají, to bych jim tedy rozhodně nedovolila. Vůbec mi to přišlo, že bychom příště mohli postavit místo trapolíny cirkusové šapitó. Pak přišel untrman a na ramenou mu balancoval mrštný mladík s kudrnatou hřívou, hned na to další předváděli skoky z výšky dobrých tří metrů a malé opičky visely tu tam a tu zase jinde, jednou hlavou dolu a nohama nahoru, některá na laně, jiná zase na tyči. Alešovi to bylo tak líto, že zapomněl na svůj věk a na to, že už je dědeček, že má sedět s fajfčičkou v houpacím křesle a odpočívat, že si půjčil od mladíků toho jejich „bajka“, rozjel ho a pak se snažil předvést nám to, co prý zamlada jako kluk s oblibou dělával….. málem si roztrhl nové kalhoty a natloukl nos. Další umění bylo o něco více oku i uchu lahodnější, to proto, že přišly na řadu písničky (i italsky se zpívalo), básničky i s tanečky a známé melodie vyluzované na příčnou flétnu. Prostě paráda !! A počasí přitom nádherné, slunce svítí a je nám moc fajn.

Vyhlašování vítězů v disciplínách sportovních, Majka a Monika si ruce mohly vypsat, kolik diplomů letos děti získaly. I díky Všeobecné zdravotní pojišťovně a její pobočce v Pelhřimově se nám igelitové taštičky pro rodiny bohatě zaplnily dárečky.  Vyhlášení druhé soutěže bylo natolik obtížné, že diplomy obdržely všechny děti, když ne přímo za nějaké umění, tak rozhodně alespoň za svou účast na Dni dětí.

Obrovský dík patří i kraji Vysočina za to, že finančně podpořil tuto akci a v rámci grantového programu z Fondu Vysočiny s názvem “ Sportujeme společně “ jsme se tu  mohli opět sejít a být spolu. Nesmíme zapomenout poděkovat ani firmě TOI TOI, která nám již třetím rokem sponzorsky zapůjčuje pro tuto akci mobilní WC a obrovský dík patří i manželům Havelkovým, kteří se hodně snažili, abychom to kolem sebe měli hezké a abychom se tu cítili příjemně.

Na věžních hodinách odbíjí 17 tá hodina,  oficiální konec letošního Dne dětí.   Budete mi věřit, když Vám řeknu, že v tuto chvíli,  se zatáhla obloha a přihnala se bouřka s průtrží mračen ? Rodiče  navlékají dětem pláštěnky, zvedají ruce na pozdrav a nasedají urychleně do aut. Letošní den dětí končí rychleji než bychom možná chtěli, ale zase na druhou stranu, mnozí rodiče již nějakou chvíli drží v náručí své nejmenší děti, které unaveně pochrupávají, stejně se čas nachýlil a je třeba zase jít za svými běžnými rodičovskými povinnostmi.

Aleš s Monikou a jejich velkými kluky v dešti ještě uklízí stan, který vítr zvedá a obrací vzhůru nohama a pak se všichni běží ohřát domů ke krbu ve kterém už ohýnek plápolá a polínka praskají. Aleš s Monikou však u krbu nesedí sami, spolu s nimi tam sedí návštěva. Poslední příchozí na Den dětí, které snad v patách šla ta průtrž mračen, slečna Lucie spolu se svým přítelem Petrem. Našli naše webové stránky na internetu a protože chtějí udělat nějaké dítě šťastnějším, dát mu domov, pocit přijetí, rodinu, přijeli se podívat na náhradní rodiny a přijeli si s nimi popovídat o svém záměru. Vzít či nevzít ? Je to správný směr ? Nebudu litovat ? Jaké ty děti vlastně jsou ? S čím se budu potýkat ? Mnoho otázek a venku prší a rodiny jsou fuč.  Od krbu se line teplo, Patrik nám uvařil horký čaj, děti sedí v kuchyni a pouští si to slíbené DVD a my si s Luckou a Petrem povídáme o pěstounství, o dětech, o školních povinnostech a ztracených penálech, sešitech, klarinetech. Venku je skoro tma a my se spolu loučíme: “ Bylo to prima povídání, ráda jsem Vás poznala. A kam, že to jedete za 14 dní ? Na výlet do Hamerského údolí ? A mohu jet s Vámi ? Tolik jste mi toho ještě neřekli a tolik otázek ještě mám, které jsem Vám nepoložila a na které chci znát odpověď. “

Znova si uvědomujeme, jak jsou taková to setkání důležitá, nejen pro nás a naše děti, ale i pro ty „nové“ náhradní maminky a  „nové“ náhradní tatínky. Lucko a Petře, přijet mezi náhradní rodiče s touhou od nich něco načerpat a něco se dozvědět, to bylo Vaše nejlepší dnešní rozhodnutí. Snad se Vám poštěstí i v životě a uděláte oba dva, vždy jen ty dobrá a kvalitní rozhodnutí.  “ A, Lucko, nezapomeň udělat ve svém životě jednu pořádně tlustou čáru, víš o čem mluvím, viď ? “

Na některou z dalších akcí našeho sdružení Vás srdečně zveme.

kraj-vysocina

Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >