Týdenní vodácké soustředění na řece Moravě
Pondělí 13. července 2009, dvě velká auta se začínají plnit věcmi a lidmi. Vozík je plně naložen loděmi – letos se vezou kanoe i kajaky. Na letošní vodácké soustředění odjíždí tři dospěláci – muži a s nimi 11 dětí a mládežníků. Nasedají do aut a opouští pohodlí domova, vydávajíc se za prázdninovými zážitky. Na dálnici jsou naplánovány dvě zastávky, na první, ve Velkém Meziříčí, přibírají do party dva kluky, Dominika a Patrika a na druhé, v Brně, přistupuje Ondřej. Jede se dál, cíl je jasný, jedou pokořit řeku Moravu a její přítoky. Trochu neplánovaně musím zůstat doma s nemocnou rukou, a tak sleduji celou výpravu jen telefonicky a tudíž i útržkovitě. Jako každá máma a manželka v jedné osobě si trochu dělám starosti, ale ….
Podle toho, co jsem zaslechla v telefonu a taky podle toho, jak děti doma, po návratu, vyprávěly, Vám teď podám jakous takous zprávu.
Letos našla naše výprava místo na břehu řeky Moravy a zatábořila na něm po celý týden. Mělo to prý něco do sebe, neboť ubylo mnoho starostí a práce s balením stanů a kuchyně. Každý den tak vyráželi na řeku poměrně čerství a plní elánu. Několikrát za týden sjeli horní úsek Moravy, protože jim připadal krajinově i vodácky nejzajímavější, na tom spodním úseku to už prý byl samý komár. Morava je řeka poměrně čistá, proto se na mnoha místech zastavovali a s radostí, v těch šílených vedrech, se vykoupali. Uprostřed týdne jsem byla, jako domácí spojka, vyzvána, abych zkontrolovala na raft servru, průtok malé říčky s názvem Moravská Sázava. Informace o stavu vody byla příznivá, a tak další den vyrazili testovat i tento přítok Moravy. Říčka byla sice o něco špinavější, to je pravda, ale taky pěkná. Podle slov místních domorodců měli velké štěstí, neboť normálně má tato říčka vody pouze po kotníky, ale po těch deštích, co byly tam někde nahoře, kde Moravská Sázava pramení, byl tento den, zrovna tím dnem, kdy má vody habaděj a dá se po ní jet.
Letos získal Aleš, co by vedoucí celého vodáckého soustředění, k sobě do party, dva další muže, Petra a Kryštofa. Petr – táta a pěstoun, (uf – mě nějak vždycky dělá potíže všechny ty jejich děti spočítat) – Petr je táta osmi dětí. Kryštof, je jedním z jeho nejstarších synů. Kryštof, to jméno jsem slyšela v telefonu a slyším ho v souvislosti s řekou Moravou ještě i dnes, jak někdo vytáhne nějaký zážitek z Moravy…..hned se mluví o tom, jak Kryštof dobře jezdí na kajaku, jak dobře fotí a taky, že prý děsně dobře – vaří…… a já musela zůstat doma !! (a to jsem tu trnula strachy, jak to zvládnou)
Dobře to zvládli, všichni. Některé posádky se sice trošičku dohadovaly, ale na to zase pro změnu, Aleš, zná dobrý recept – “ Hej, kluci, nehádejte se a pádlujte nebo až dorazíte do tábora nebudete mít nic k večeři. A proč? No, protože Vám to všechno sníme než vy dojedete“. Jo a jak jde o jídlo, to byste měli vidět, jak se pak snažili a když ještě k tomu vařil Kryštof …. Je pravda, že některé posádky by přišly o jídlo asi každý večer, a tak bylo občas na místě je prohodit, aby byl klid. V závěru týdne si všichni už docela zvykli a pádlovali a pádlovali a někteří i plavali.
„Jo a mami, víš, že pro mne Kryštof musel skočit ? Aha to jsem ti asi raději vůbec neměl říkat, viď ? “ Nee, to raději jako maminka milovaného synka nechci slyšet, ale Kryštofe – děkuji. No řekněte, co by si tam bez toho Kryštofa všichni počali, kdyby tam nebyl ?
Sluníčko pálilo celý týden o stošest, na internetu povídali něco o bouřích, krupobití, polámaných větvích a snad i povodních na olomoucku, ale naše výprava nic takového nezaznamenala. Občas zapršelo, ale vždycky jen v noci, když odpočívali po celodenní námaze. Všichni přijeli domů radostní, zdraví, šťastní a plní dojmů. I náš Michal mluvil a mluvil a mluvil o svých zážitcích. Mluvil o tom, jak se naučil správně, jako „háček“ přitahovat, jak se naučil, jako „zadák“ kormidlovat, mluvil o tom, jak s Alešem (tedy on říkal s tátou, ale abyste tomu správně rozumněli používám jméno vodáckého vedoucího a instruktora vodní turistiky) vjížděl do proudu a dělal tzv. „traverz přes proud “ – no řeknu Vám lidi, že kdo víte, že náš Michal měl dříve doma přezdívku „mlčící muž“, že byste jen žasli, co všechno ze sebe sypal… no samozřejmě neopomněl ani na Kryštofa a taky na Petra, co by zdravotníka a řidiče výpravy.
Maminky a tatínkové, chybu jste udělali, že jste své děti s nimi neposlali. Já si tedy doma docela bez nich odpočinula. Příští rok si to však užiju ještě o něco lépe, protože budu vědět, že mé děti jsou v dobrých rukou (chce se mi dodat – v dobrých rukou krále Miroslava, ale správně by to mělo znít takto: Naše děti byly v dobrých rukou krále Kryštofa, spolu s Alešem a Petrem).
A Vy, milé děti a dorostenci, chybu jste udělali, že jste letos s nimi nejeli, ale třeba Vás toto mé vyprávění o zážitcích z řeky Moravy natolik nadchlo, že příští rok nebudete váhat a hned, jak se objeví zpráva o tom, že se chystá další týdenní vodácké soustředění, kde se můžete nejen bavit, ale i něco naučit, nezaváháte ani chviličku a přihlásíte se s obavami, aby pro Vás ještě alespoň jedno místečko vyzbylo.
Podle slov přítomných a děkovných emailových zpráv, jež k nám domů přišly od rodičů účastníků, pro Vás sepsala
Monika
