Stanování rodin v Moravči 2009
V poledne ve čtvrtek 30. července 2009 se do Nové Cerekve začaly sjíždět rodiny z blízkého i dalekého okolí, aby spolu mohly strávit čtyři dny pod stany v lůně krásné přírody naší Vysočiny. První den bývá trošičku organizačně náročnější, neboť je potřeba společnými silami postavit zázemí našeho minitábora, a tak kromě vlastního stanu je nutno postavit kuchyň, jídelnu, dovést hadicí vodu z nedalekého potůčku a postavit dětem jejich oblíbenou velkou trampolínu. Trampolína je při našich akcích tak vytížená, že únava materiálu je na ní již trochu znát , a proto bylo potřeba ji napřed poopravit autogenem, čehož se ujal Aleš se dvěmi tatínky. A pak už mohly děti jen dovádět, malé, velké i největší.
Program celého letošního setkání rodin pod stany se odvíjel v duchu sportovním, což kupodivu všichni přítomní uvítali a ocenili. Trochu jsme se báli, jestli letos vůbec někdo přijede, když po něm budeme chtít, aby se hýbal, ale zájem rodin téměř převýšil kapacitu našeho tábora. V poslední fázi příprav při počítání účastníků vyšlo najevo, že nás bude celkem 10 rodin, 18 dospělých a 29 dětí různých věkových kategorií. O dobré jídlo se nám postarala naše skvělá babička Eva, která uvařila nejen vynikající hovězí polévku na první společnou večeři, ale i mimořádně chutný guláš s telecího masa. Organizace zásobování čerstvým pečivem se ujal Milan s Majkou a každé ráno jezdili do Nové Cerekve do soukromé pekárny pana Velíška, kde pro nás domluvili i padesáti procentní slevu a přiváželi nám tak každé ráno křupavé rohlíky a dostatek chleba.
V sobotu k nám do tábora zavítala na pozvání Moniky, zubní dentistka, která všem našim přítomným dětem vysvětlila, proč je důležité čistit si své zuby a hlavně, jak si je správně vyčistit a jakým zubním kartáčkem. Přednáška byla zajímavá a děti kupodivu trpělivě seděly a měly spoustu dotazů na které jim paní dentistka dokázala vždycky s milým úsměvem odpovědět.
Sportovních aktivit jsme měli naplánováno hned několik a to výuku základů kanoistiky, která probíhala na místním rybníku Valkounov, který máme v podstatě za zády tábora. Výuky se účastnili nejen děti, ale i někteří dospěláci a bylo u toho mnoho legrace a smíchu. Výuka plavání byla samozřejmostí, neboť nádherné slunečné počasí k tomu přímo vybízelo. Plavali jsme nejen v našem místním rybníku, ale vypravili jsme se i na jedno celé odpoledne na přírodní koupaliště, které je přímo v obci Moraveč. Děti nenechaly odpočinout ani tobogán, který byl otevřen zdarma ani skluzavku ani skákací prkno. Výuka volejbalu probíhala také na sportovišti obce Moraveč a úplně hravě jsme dokázali obsadit obě poloviny hřiště. Do hry se zapojili všechny věkové kategorie a byla radost sledovat, jak si rozumějí a jak posléze mizí kyselé obličeje teenegerů, neboť pochopili, že volejbal není nudnou hrou staříků a stařenek, jak si doposavad mnozí z nich mysleli. Troufám si říct, že i příští rok budou žebrat o to, abychom si mohli pronajmout sportoviště a sehrát pár pěkných utkání a to asi nejen ve volejbalu, protože je lákalo i hřiště na nohejbal, fotbal i tenis ( mládeži, to nám asi ty čtyři dny stanování nebudou stačit). Když se sejde skvělá parta lidí jde to všechno nějak samo a je u toho hodně smíchu, radosti a dobré nálady. Jen jedna událost byla pro nás všechny nemilá a to, že naše maminka Blanka si v zápalu boje pochroumala Achilovu šlachu a musela nejen navštívit místní nemocnici, ale ještě ten den večer odjet domů a podstoupit operaci. Bohužel tím pro ní neskončilo jen stanování, ale nemohla se zúčastnit ani letošního vodáckého zážitku na polské řece Pilice, kde jsme ji hodně postarádali. Blanka je tedy nyní po operaci, má nohu v sádře a čeká ji rehabilitace, nicméně se prý těší na další ročník stanování, na volejbal prý také půjde, ale už asi jenom jako rozhodčí.
Úraz byl nemilý, bolestivý, ale Blanka byla statečná, ovšem vysvětlete jejím třem dětem, že sotva včera přijely tak dnes musí odjet domů. Nakonec se ukázala solidarita, kamarádství a obětavost mezi námi a dvě děti s námi zůstaly až do konce stanování. Maminka Jarka a maminka Žaneta se o ně postaraly tak, že byste nikdo nepoznal, že tam, Blanky děti, nemají vlastní maminku. Tatínek Petr nabídl svoji pomoc Blance při jejím rychlém převozu domů a i při konečné dopravě jejího auta zpět do místa bydliště.
Mohla bych tady popisovat den za dnem, hodinu za hodinou celého našeho prodlouženého víkendu, ale shrnu to do pár konečných vět. I letos jsme se tu sešli výborná parta. Každý přiložil ruku ke společnému dílu, každý byl svým způsobem přínosem pro ty druhé. Dětem se líbilo všechno od A do Z. Pochvalu zaslouží všichni naši teenegerové, kteří se s vervou ujali přípravy noční bojovky a přímo úžasně připravili i šipkovanou a cestu za pokladem.
Všechny maminky a všichni tatínkové se jednohlasně shodli na tom, že největší ocenění si však zaslouží mladá maminka Lucka, která mezi nás přijela se svým vlastním pětiletým Honzíkem, aby načerpala zkušenosti ohledně pěstounské péče, neboť sama touží přijmout pod svá křídla nějaké to, nikým něchtěné, dítě. Maminka Lucka se totiž po celou dobu tábora naprosto plně a cele věnovala všem dětem a získala si tak srdce nejen dětí, ale i nás dospělých. Takovou to pomocnici je třeba si hýčkat a na rukách ji nosit. Lucko, děkujeme Ti za Tvou ochotu a za trpělivost s našimi ratolestmi, doufáme, že Tě od tvého záměru jít do náhradního rodičovství, neodradily.
Těšíme se na setkání s Vámi zase příští rok !!
