První klubové setkání náhradních rodin z Třebíče

V pondělí dne 1.prosince 2008 proběhlo první klubové setkání náhradních rodin  z Třebíče a nejbližšího okolí. Setkání se zúčastnilo 9 rodin a přibližně asi tak 22 stále se hemžících dětí, takže se nezlobte, ale fakt jsem je nedokázala spočítat. Vím, že tam byly děti malé, trošku větší i ty, co se již nepovažují za děti a byla tam s námi i maličká spící dvojčátka,ještě úplná miminečka. Balóny vířily hernou, trampolíny se jen prohýbaly a buchty, které jsme si přinesli ke kávě zmizely v hladových žaludcích našich rozdováděných dětí. Ti, co je měli na starosti, to však doufejme bez úhony přežili a mají za to můj velký obdiv. Posezení u kulatého stolu s kávou, čajem, ale skoro bez buchet, bylo i tak velmi příjemné, a to proto, že se tu sešli lidé, kteří toho mají mnoho společného. Všichni máme děti, některé se nám narodily a jiné k nám do rodin přišly. Některé děti chodí do školky a jiné do školy či už na učiliště nebo střední školu. S některými jsou radostnější chvíle, s jinými spíše převládají ty těžší chvíle, ale co je nejdůležitější na tom jsme se shodli všichni přítomní a to držet víru v to, že bude lépe, nenechat se nikým obviňovat za to jaké to naše dítě je a zkusit brát život i trošku s humorem. Musím říct, že mě se to zrovna v posledních měsících vede čím dál tím méně, nějak mi ten humor mrzne na rtech kdykoliv vidím na displeji mobilního telefonu číslo některé ze škol kam dochází naše děti. “ Vždyť já bych se mohla do té ředitelny rovnou odstěhovat“, stěžovala jsem si tuhle mojí švagrové. A ona na to : “ No jo, holka, ale vždyť normální rodiče mají tak jedno či dvě děti, tak ti tam nemusí chodit tak často jako ty, ale uvědom si, že ty těch dětí máš o dost víc než oni.“ Takové to setkání mne vždycky hodně povzbudí, uvědomím si totiž, že nejsem sama, kdo každý den bojuje se svými dětmi o takové ty všední prkotiny, jako jsou neotočené špinavé ponožky v koši s prádlem, neumyté ruce když jdou k úkolům či k večeři, neustlaná postel, neuklizený pokoj, hra na klarinet či flétnu, denní příděl úkolů ze školy, nesplněné domácí povinnosti,…………………. no je toho hodně a je to všude stejné. A jak přežít dospívání svých dětí ? No přeci taky s humorem, to vám tam řekne každý. Nevěříte mi ? Tak přijďte a zeptejte se Karla nebo Aleny, Šárky nebo Radka a uvidíte, jak je to jednoduché. Oni Vás povzbudí, potěší, poradí Vám a třeba i řeknou, jak to dělají oni a třeba zrovna tohle bude to pravé pro Vás a Vaše děti.

Na našem webu používáme cookies. Cookies jsou soubory, které slouží k měření funkčnosti webu, přizpůsobování obsahu webu, napomáhají tomu, abyste na našem webu byli spokojeni. Využíváním webových stránek s tímto souhlasíte. Další informace >