Kdo by si nechtěl jen tak zalétat ….

Je sobotní dopoledne, na plotně bublají brambory, maso se peče v troubě, děti běhají a začínají zlobit. “ Pojďte, budeme si hrát na hádání povolání „, říká mamka.   A tak si sednou v obýváku a jeden předvádí pantomimicky nějaké povolání a všichni hádají, co by to mohlo být. Smějí se a nakonec vždycky uhádnou. Pak přijde na řadu malá pětiletá Eliska. Stojí uprostřed, poskakuje snožmo po obývacím pokoji , ruce má položeny na ramínkách a mává jimi jako křidélky. Všichni hádají, ale Eliska vrtí hlavičkou. Není to ani letuška, není to ani pilot. „Neuhádli, neuhádli, vyhrála jsem, hurá „, šťastně se raduje Eliska. Její bratři a sestřička si stále lámou hlavu: “ No tak nám tedy řekni, co předvádíš za povolání, čím bys chtěla být až budeš velká ? “  “ Já ?  Já bych chtěla být  – ptáčkem, “ odpoví jim . Krásné povolání, že ?? Ale to opravdu šlo uhodnout, jen se to chtělo trošku snažit …