Dovolenou jsme začali plánovat už v létě roku 2009, při sjíždění řeky Pilica, která je krásná, ale není moc vodácky náročná. Jednoduše řeka vhodná pro plavbu rodin s malými dětmi. Dobré koupání, hrátky s pískem na každém kroku, mírný tok na kterém se dobře naučí ovládat svou loď i ten, který to nikdy před tím nezkusil. Volba pro příští dovolenou  tedy padla na živější a náročnější řeku Dunajec.

Pondělí, den odjezdu z ČR, vždy bývá stráveno na cestách a posléze stavěním naší základny, pro kterou jsme letos zvolili soukromý kemp v městečku Knurow. Kemp poskytuje dostatek pohodlí pro týden strávený na vodě, jsou tu splachovací záchody, teplá sprcha, společná zastřešená jídelna. V kempu jsme po celou dobu skoro sami a je v dosahu řeky.

Úterý bylo nádherně slunečné a my se rozhodli pro splutí řeky Čierny Dunajec z města Dlugopole. Posléze jsme se vlili spolu s Čiernym Dunajcem do Dunajce, po kterém jsme pádlovali až k našemu tábořišti, v rukách takových nějakých cca 20 km. Vlny dost veliké, vrbičky občas nepříjemně překážející, což Jenda s Jeníčkem neustáli. Vrbičky spolkly pádlo a již ho nevydaly mršky jedny…. pak se Míšovi postavil k měření sil proud s velkým balvanem uprostřed řeky….. tentokrát Michal boj s vlnami a proudem vzdal a balvan s prudkou vodou ho připravil o kajak …první den skóre tedy nic moc – jedno ztracené pádlo a na třikrát rozlámaný kajak, který i Aleš odhadl jako neopravitelný.

  Čtvrtek, již od rána nám svítí slunce a slunce a ještě jednou slunce ( v ČR každý den pršelo a bouřilo). Vydáváme se na plavbu nejkrásnějším úsekem  řeky Dunajec a to Pieninami, řeka tu protéká územím mezi dvěma státy, z jedné strany hory Slovenska, z druhé hory Polska, uprostřed řeky plují pltě (vory), na kterých sedí cestující a plťaři se bidly odpichují ode dna, a tak ovládají plť v proudech a mezi kameny – my bychom na to tedy ani za nic nesedli ….  tak nebezpečné. Pltí jezdí po řece mnoho a my na kanoích a raftu musíme mezi nimi kličkovat a přitom jim nepřekážet v jejich plavbě. Je to rozhodně zajímavá podívaná, pro nás, ale nakonec i pro ně. Dnes je první den, kdy se nikdo necvakl, což považujeme za velký úspěch. Dojeli jsme až do města Kroscienko a unaveni se posléze navrátili do základního tábora, kde si hojil své rozlámané tělo Karel, který hned ráno hlásal, že se cítí, jakoby včera prošel mlýnicí. Naordinovaný odpočinek mu udělal určitě dobře.

Pátek ráno, opouštějí nás rafťáci a Karel s Pepínem, kteří cestují za svým příbuzenstvem v sousedním Slovensku. Mnozí z nás opět chtějí jet čarovné Pieniny, první výprava byla průzkumná, proto některé děti předešlý den zůstaly odpočívat v táboře, nyní tedy usedají do lodí ke svým rodičům a kochají se nádherou kaňonu a průzračnou vodou. Dnes začínáme o pár kilometrů výše proti proudu řeky než den před tím, pod hrází jezera. V době oběda nás nečekaně přijíždí kontrolovat policisté, kteří  připlouvají na jedné plti. Nesmí tu zůstat po nás žádný nepořádek jsme totiž v národním parku, musíme ukončit siestu a odplout. Tentokrát zkouší, jestli dokáže pohnout kamenem v řečišti, Luboš s Lukášem. Nevyšlo jim to, kanoe plave dnem vzhůru, Lukášek statečně drží své pádlo v ruce, kámen však zůstává na svém místě dál. Vše se povedlo pochytat a jedeme úspěšně do cíle dnešního dne. Než Milan s Alešem přivezou auto od hráze jezera, děti opět využívají koupání v proudu řeky. Den končí v táboře vařením večeří, hraním šachů a karet a když děti odejdou do spacáků, my dospělí děláme „válečnou“ poradu co bude dál, kam se podíváme, co pojedeme a kdo. Noc je rušná, přichází bouře s obrovskými poryvy větru, koruny stromů spolu s větrem a bouřkou burácí jako když se na nás valí řeka plná vody. Poryv větru bere neukotvený stan, zvedá ho do výše a mrští s ním na stan a zaparkované auto Milana a Majky, naštěstí se nic zlého nestalo, stany i auto to přežily. Vybíháme rozespalí ze spacáků, skládáme stan a zalézáme zpět do tepla spacáků. Stany však cloumají poryvy větru, nebe se stále rozsvicí blesky, hromy se nás snaží vyděsit. Většina dětí je však natolik utahaná, že vše klidně zaspí, naštěstí.

Sobota – je po prudkém nočním dešti, ale už zase hřeje slunce. Aleš s Milanem se jedou podívat na blízkou horskou bystřinu jménem Bielka, zda by měla dost vody a šla jet. Zbytek lidí začíná předbalovat věci a skládat suché stany, neboť po návratu již budeme odjíždět domů.  Kluci se vrací povzbuzeni tím, co viděli, Bielka je úžasná říčka – jedeme ji. Luboš se nabízí jako dobrovolný řidič doprovodného vozidla a spolu s Lukáškem nás hlídají, tak říkajíc, ze břehu. Do průzračných vod  se spouští Martin na kajaku a dalších 6 kanoí s posádkami. Bielka je prudká horská bystřina s velkým převýšením, koryto i břehy jsou pokryty bílými kulatými kameny různých velikostí, voda průzračně čistá, studená, ale na prudkém pálícím slunci osvěžující. Některá místa jsou náročnější, mnohá velmi kouzelná, další svádějící ke hraní v proudech. Martin na jednom místě zkouší eskymácké obraty. 12 km dlouhý úsek dává zabrat všem svalům, které musel vodák za ten týden použít, únava se začíná projevovat a Monika vzdává svou jízdu jako zadák. Svaly na rukách se klepou, prsty nechtějí už pádlo ani sevřít, na dlani stržený puchýř, spálená záda od slunce – nechte mne tu umřít, víc už nechci …… Aleš přehazuje operativně posádky lodí, bere svou ženu na háčka (přeci ji tam nenechá) a po pár kilometrech už vidíme na břehu Luboše s Lukáškem, kteří objevili dobré místo k nakládce lodí a rychlému návratu do tábora. Odpočinek má dovolen jen Aleš, protože bude řídit 600 km, před sebou 6 hodin jízdy autem s vozíkem plným lodí. Ostatní kmitají a dobalují zbytek věcí, ještě poslední večeře a loučíme se s kempem a zanedlouho i se samotným Polskem. Přejet Slovensko a už jsme na Moravě. Loučíme se s Lubošem Lexou a spícím Lukáškem, zbytek výpravy má před sebou další 4 hodiny jízdy. Postel je postel a když do ní padnete ve čtyři ráno, máte ji ještě raději než kdy jindy.

Dovolená nebo ne ? Jak pro koho, někdo je radši v klidu u moře, my raději s dětmi v přírodě, obklopeni milými lidmi se kterými je sranda a kteří také upřednostňují nějaké ty adrenalinové a aktivní prožitky. Přijeli jsme domů unaveni, ale spokojeni….. a kam vyrazíme za rok ?? ]]> http://www.pestvys.cz/sportovni-rodinna-dovolena-na-polske-rece-dunajec/feed/ 0 http://www.pestvys.cz/stanovani-nahradnich-rodin-v-moravci-2010/ http://www.pestvys.cz/stanovani-nahradnich-rodin-v-moravci-2010/#comments Mon, 02 Aug 2010 17:04:53 +0000 monika http://www.pestvys.cz/?p=1707 Ve čvrtek 29.7.2010 se opět, již tradičně, sjely náhradní rodiny z různých koutů Vysočiny, do Moravče u Pelhřimova, aby na pronajaté louce vytvořili malý stanový tábor.

Dětem jsme postavili oblíbenou trampolínu, která ani chviličku nezahálela. Děti chodily do lesa a trhaly borůvky, kterých bylo letos opravdu hodně. Měly poznávací soutěž a šly na noční hru za pokladem. Učily se šplhat po stromech, barvily si táborová trička v rámci výtvarné dílny.

Letošní program nám obohatila canisterapie, která za námi přijela až do tábora, v podobě Lenky s Dagem. Hodně jsme děkovali za pěkné počasí, protože nejlépe se se psem běhá přeci po louce, to musíte uznat i Vy.

Tábor byl letos opět plný dětí, které mnohdy nešlo ani spočítat, jak byly v neustáleém pohybu. 15 dospělých rodičů přivezlo stanovat 23 dětí různého věku. Dalších 7 dospělých mladých lidí nás přišlo do tábora navštívit a potěšit se s námi. Mnozí jsou odrostlými dětmi z náhradních rodin, mnozí jsou jejich kamarády, kteří sledují život přijatých dětí v náhradních rodinách. Tomu se říká, osvěta náhradního rodičovství a my všichni jsme za taková to přátelství rádi, neboť si tím vychováváme potencionální další náhradní rodiče pro nikým nechtěné děti.

Letošní stanování v Moravči bylo finančně podepřeno z několika stran, poděkování proto stejnou měrou náleží manželům Moravcovým, firmě Toi Toi sanitární systémy  a  Nadačnímu fondu Albert spolu s Nadací táta a máma. Výtvarnou dílnu jsme zorganizovali z prostředků získaných z veřejné sbírky.

Odjezd ze stanování byl zase trošku smutný, mnozí z nás se uvidí zase až za rok. Objevily se i slzičky lítosti, když se začala skládat kuchyň a trampolína, těm maličkým se to těžko vysvětluje, že tátové a mámy musí zase zpět do práce.

Naše děti se něčemu novému zase naučily nebo se v něčem  zdokonalily. Všichni jsme byli notně unaveni, ale spokojeni. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo celý týden. Pršelo nám jen poslední noc a to určitě jen proto, aby se vodou naplnila malá říčka Moravská Sázava, kterou jsme si chtěli sjet, ale celý týden neměla dostatek vody.

Akce byla velmi dobrá a těšíme se na její další ročník.

Poděkovat tímto chceme i panu Moravcovi a jeho manželce za finanční obnos, který našemu sdružení poslal a který pokryl mnohé z výdajů této aktivity pro děti a mládež z náhradních rodin.

Lanové překážky, lukostřelba, první pomoc, orientační běh a k tomu všemu i hezké počasí, toho všeho jsme se dosytosti nabažili všichni, malí, velcí i dospěláci. Dospělí využili i čas k plánování dalších klubových (místních) i celovysočinských aktivit. Vždyť prázdniny jsou tu, co by dup….

A jak jsme dopadli ??  To je ještě tajemství….

[View with PicLens]

Jeden z nich přemýšlí přímo nad bizardními věcmi, ale na druhou stranu, i to život může přinést. “ No jo“, povídá, “ to se řekne hezky, nevytahovat ostrý předmět z rány, ale co když tě propíchne obrovský rampouch?“ Bratr mu odpovídá: “ A proč bys ho měl ty chytráku vytahovat? Prostě ho tam necháš a vytáhnou ti ho až v nemocnici.“

Starší bratr se na něj ušklíbne a uzemní ho slovy: “ Tak to jsi na omylu, než se dostaneš k doktorovi a než vyčekáš u něj frontu, rampouch se ti roztaje a jsi v pytli“.

Přemýšlím ad absurdum, ano, syn  má úplnou  pravdu, v čekárnách se někdy čeká opravdu hodně dlouho. Usmívám se  a syn říká: “ No nesměj se maminko, to jsou fakta, nic než holá fakta“.  Od nynějška si budu dávat pozor na rampouchy…..

Každý večer jsme věnovali jinému tématu a jiné zábavě. První večer byl věnován DVD s výcvikem carvingového lyžování, a tak hned druhý den se trénovala na svahu „kolínka“, přendavali se „balíky“, točilo se „volantem“ a byla sem tam vidět i jízda “ na slona“ – prostě legrace a výuka dohromady. Na konci lyžařského týdne však skoro všichni zvládali alespoň základní prvky carvingu.

Druhý večer jsme naopak promítli film sa vyslechli si fundovanou přednáškou o životě, smrti a je-li ještě něco po ní dál. Obětavý Aleš přivezl z nedaléké Olomouce pana doktora Škardu, jež je tím nejpovolanějším lékařem z povolaných, aby nám toto mohl vysvětlit, pracuje totiž na pitevně, a tak se denně setkává se smrtí tváří v tvář. Přednáška zahrnovala i první pomoc a z úst lékaře zaznělo obrovské varování před kouřením cigaret. Mnozí z nás  byli překvapeni čísly hovořícími jednoznačně proti kouření.

Chata Viktorka nám byla trochu těsná, proto jsme hodně času trávili s dětmi venku a počasí nás k tomu samo vybízelo. Ještě jsem zapomněla říct, že lyžařský výcvik dětí a mládeže byl spojený i s pobytem celých náhradních rodin. Některé sice nelyžovaly, ale za to úžasně bobovaly a sáňkovaly. Kdo z lyžařů byl odpoledne ještě při síle, šel rovnou na svah s pekáčem, boby či sáňky – a to byl sešup, mě se dech jen tajil.

Před večeří byl prostor pro odpočinek. Nebudu zastírat to, že nejunavenější byli hlavně rodiče.   …… a děti ?? Ne ty člověk neutahá jen tak, lyžováním nebo sáňkováním. Tatínek Josef doplatil na svou dobrotu a neprozřetelně dětem ukázal, že je z hůry obdarován obrovským talentem v malování a maminka Monika neprozřetelně ukázala plnou igelitku velkých bílých papírů, jako stvořených pro arteterapeutické dílny. Tak se malovalo a vybarvovalo a hrálo se Člověče nezlob se a prší a ……

Dny utíkaly jako zběsilé a přišlo vyhlášení vítězů v tancích, ve hře na hudební nástroje, v pantomimě a na sjezdovce jsme si postavili slalomovou dráhu a soutěžili a vítězili i tam. V pátek jsme potěšili bříška sušenkou a lízátkem a díky vzorným maminkám rozdali každému dítěti i mládežníkovi po krásném diplomu, který nám všem bude dlouho připomínat hezky strávený čas mezi dobrými příjemnými lidmi.  Dík za to všechno patří všem kteří jste přispěli k realizaci této sportovní i odpočinkové aktivity. Dík patří i manželům Moravcovým, že nám, jako sdružení, poskytli velký finanční dar, bez nějž bychom si toto sportování těžko s tolika dětmi mohli dovolit. Stejný dík patří i Nadaci Terezy Maxové dětem, která přispěla také nemalou částkou na ubytování lyžařského kurzu.

Dík patří Alešovi, Milanovi a Karlovi za to, že mnnohé děti, ale nakonec i dospělé naučili stát a dokonce i jezdit na lyžích. Dík patří Josefovi za jeho tichost a trpělivost s našimi dětmi. Nesmím zapomenout na Radka, který byť nemusel se často věnoval malým, velkým a těm nejmenším lyžařům a nejmenšího Patrička, jak jsme mu s láskou říkali – malé Čosátko, vozil v náručí na vleku nahoru a mezi koleny zase dolu. A maminky, Andrea, Majka, Iva a Monika tvořily neodmyslitelné teplo domova a měly vždy otevřenou náruč pro jakékoliv dítě, které potřebovalo přitulení a zahřátí.

Určitě se nebudete divit, když Vám řeknu, že jsme si už nyní zjistili, kdy bude mít Vysočina jarní prázdniny v příštím roce a obhlédli místní hotely a horské boudy, abychom mohli společně opět vyrazit za zimními radovánkami, sportem a krásnou přírodou ? Ne, opravdu nám bylo moc fajn, věřte mi to….. a já nelžu.

Monika

Nahlédli jsme i do nové výroční zprávy a pochválili její grafické zpracování i obsah, za což patří dík jednatelce Monice ( výroční zprávu již nyní najdete na webových stránkách sdružení). Pokud byste někdo výroční zprávu potřeboval pro nějakého dárce či starostu svého města, můžete si o ní napsat do kanceláře, upozorňujeme však, že její tisk není zrovna nejlacinější záležitostí, tak je třeba zvažovat, kam ji chcete a budete distribuovat. Rozhodně není dovoleno jí tisknout a šířit nekontrolovatelně, vždy by to mělo vedení sdružení vědět a dát k tomu svůj souhlas.

Valná hromada z navržených kandidátů zvolila nové členy revizní komise. Odcházejícím členům chceme i touto cestou poděkovat za čas a práci, kterou věnovali našemu sdružení v podstatě od jeho vzniku, od  prosince roku 2005. Děkujeme Vám !!

Dalším bodem programu valné hromady bylo schválení vnitřních předpisů, na kterých pracoval výbor sdružení po celý minulý rok a dokázal je dát do konečné podoby. Vzniklo tedy šest nejdůležitějších vnitřních předpisů, valná hromada je odsouhlasila a tím vešly v platnost. Vnitřní předpisy nás nemají svazovat, ale mají nám pomáhat v komunikaci a hlavně při řešení problémů, které by eventuelně v budoucnu i mohly nastat. Tyto vnitřní předpisy jste obdrželi poštou spolu s pozvánkou na VH. Za pár dní je najdete také v elektronické podobě, v sekci Pro členy. Tento odkaz je však možno otevřít pouze se znalostí správného hesla, vstup do něj mají pouze řádní členové sdružení.  Kdo o to projeví zájem může si o něj napsat či zatelefonovat jednatelce Monice.

Poslední bod programu bylo informovat řádné členy sdružení o grantech, které jsme v minulém roce získali a o které jsme nyní žádali. Uzavřeli jsme a vyúčtovali grantovou žádost z Fondu Vysočiny a od NF Tereza Maxová dětem. Podali jsme žádost na Nadaci Táta a máma, kde výsledek stále ještě není znám. Uspěli jsme v grantové žádosti z Evropských fondů, což najdete v sekci Pro členy (brzy se o tomto programu dozvíte více z jeho vlastních webových stránek).

Valná hromada proběhla v přátelském duchu a na všech přítomných bylo vidět, že se rádi i takové to, byť pro členy povinné aktivity,  zúčastní, neboť se na ní potkají se stejně nastavenými lidmi a nebojím se použít slovo -  s přáteli. Poslední hodinku jsme věnovali povídání u kávy a čaje a bylo nám spolu v hezkém klidném prostředí dobře.

Za rok se na valné hromadě sejdeme, doufám, opět v hojném počtu a to v pátek 4. února 2011.

S přátelským pozdravem  Monika

V pátek 6.11.2009 se  sportovní klub tedy poprvé setkal v bazénu a to ve městě Pelhřimov, kde se rodiny dokázaly společně domluvit a aktivitu si zorganizovat.  Plavali a řádili jsme v nově zrekonstruovaném bazénu celou hodinu, od sedmnácti do osmnácti hodin.

[View with PicLens]

V pátek 20.11.2009 jsme naplánovali a hlavně uskutečnili  společnou návštěvu posilovny s většími dětmi a bazénu s  menšími dětmi v areálu sportovní haly v Pelhřimově. Velké děti a teenegery si vzal pod patronát náš Láďa, který už nějaké ty zkušenosti s posilovnou měl, a tak se snažil vysvětlit k čemu, který „mučící“ stroj funguje, co se na něm procvičuje a hlavně jak. Cviky nebyly nijak obtížné, pokud jste na ně koukali jako já,  z lavičky.

A bazén, vířivky, sauna ?  No přeci paráda, co o tom napsat víc….

V sobotu 19.12.2009 jsme se opět setkali v pelhřimovském bazénu a to po promítání výukového filmu o carwingovém lyžování.

Další setkání proběhlo v bazénu ve Vodním ráji v Jihlavě, v úterý 22.prosince 2009. V bazénu, na tobogánu a ve vířivce se sekaly dvě rodinky (třetí rodinu bohužel postihla rychlá a  zákeřná střevní choroba). Maminky si velmi dobře popovídaly ve vířivce, tatínek si s dětmi zařádil v „divoké řece“….

Pondělí 28.prosince 2009 – sníh nám nějak roztál, máme prázdniny a děti se doma nudí, proto jsme se s nimi opět vydali do jihlavského vodního ráje. Hodina a půl vířivek, tobogánu a divoké řeky, sauna a pára byla rájem pro tři rodiny z našeho sdružení.

Pokud sníh, vhodný k lyžování, napadne, vyrazíme na Čeřínek lyžovat a učit se lyžovat, zájemci by byli, to už víme.

Po shlédnutí krásného výukového materiálu o novém stylu v lyžování – o carvingu, se nám již opravdu po sněhu, po pořádném sněhu, opravdu zastesklo. Ty děti, které pod stromeček neměly dostat lyže, je tam nyní určitě najdou, protože nejeden tatínek hned ráno vyběhl do obchodu dětem koupit kvalitní carvingové lyže, nové přílby a dobré boty.

Po  promítání jsme si šli všichni  ještě  zaplavat a odpočinout si do blízkého pelhřimovského bazénu.

Obě aktivity byly podpořeny z Fondu Vysočiny.